Turecké záchody, ale angličtina lepší než u učitelů. Navštívili jsme školu v Severní Makedonii

Jak probíhal výjezd vedení ScioŠkol do makedonské školy?

Na závěr výjezdu vedení ScioŠkol do Severní Makedonie jsme díky Mirce Hapalové (ScioResearch) a jejím konexím ve Skopje měli jedinečnou příležitost navštívit místní základní a střední školu. Vytvořili jsme tedy dvě skupiny po čtyřech a vydali se za poznáním.

Do základní školy vyráží naše "delegace" ve složení Eva Svobodová (Scioškola Kolín), Pavel Koman (Scioškola Ostrava), Zuzana Sittková (Scioškola Vršovice) a Kateřina Šťastná (ScioEdu). 

Netušíme co bude následovat, ani jaká očekávání má od schůzky druhá strana. Se značnou zvědavostí tedy vcházíme do vstupních dveří, ze kterých se právě valí davy makedonských dětí ven do slunečného dne.

Brzy se ukazuje, že naši hostitelé zřejmě očekávali mnohem oficiálnější jednání, než jaké jsme schopni jim poskytnout. Vyrovnané minerálky na jednacím stole, připravené občerstvení a zejména velmi formální dress code uvítacího týmu jsou v přímém rozporu s naším lehce ošuntělým vzhledem. Ten plně odpovídá týdennímu pobytu v horách, v krčmách na břehu Ohridského jezera i právě absolvované několikahodinové cestě autem.

Uvítací výbor složený ze tří vyučujících školy na sobě však nedává nic znát, usazuje nás ke stolu a zahajujeme vzájemné představení.

 

Jak vypadá největší základní škola v Severní Makedonii?

Dozvídáme se, že škola má 1300 žáků a je jednou z největších, ne-li úplně největší v celé Makedonii. Jde o klasickou základku (1.–9. třída), která se ale snaží být progresivní a jít s dobou. V posledních letech probíhá v Makedonii rozsáhlá reforma školství, kterou vítají. Umožňuje jim prý převést výuku více do praxe. Zejména přítomný mladý učitel Filip je velkým zastáncem učení pro reálný život a zapáleně o tom vypráví. Věří také v nutnost věnovat se s dětmi práci s AI, protože té se v budoucnu nevyhnou.

Na řadě je představení naše. Mistrně se ho ujímá Eva, která s notnou podporou Pavla profesionálně představuje Scioškoly. Snaží se přitom vyhnout skutečnosti, že jedna z námi zastupovaných škol má zatím necelých 20 dětí a druhá ještě ani neexistuje. Profesionálně tedy šermují se souhrnnými údaji – 3000 dětí, síť 29 škol a plánovaný další rozvoj apod.

Naši hostitelé se uvolňují a když pochválíme krásu makedonské přírody, ledy tají úplně. Lehce překvapení jsou jen naším dotazem, zda můžeme nahlédnout do některé z hodin. Ani teď ale nehnou brvou, jedna z učitelek odbíhá exkurzi zařídit a záhy jsme na cestě do hodiny angličtiny místních osmáků.

V jakém stavu jsou makedonské školy a jaká v nich panuje atmosféra?

 

Cestou po chodbách registrujeme, že stav školy nutně potřebuje značné investice. Leccos je opotřebované, poničené nebo zjevně nefunkční. Záchody jsou turecké, bez papíru či ubrousků na ruce, lavice ve třídách děravé. Atmosféra je přesto příjemná, podíl na tom určitě má spousta světla a množství zeleně za oknem.

Ve třídě je necelých třicet dětí, kterým jsme představeni a plánovaná výuka se následně mění v otázky a odpovědi z jejich i z naší strany. Děti jsou neuvěřitelně otevřené, zvídavé a přátelské. Do hovoru se zabereme tak, že nás přeruší až zvonek na přestávku. Naši známou skupinu dětí vystřídá během pár minut jiná skupina a program pokračuje ve stejném duchu. I tyto děti, také osmáci, se bez zaváhání ptají na vše, co je zajímá, a obsáhle odpovídají na naše dotazy.

Proč se v Makedonii učí na směny a jak funguje tamní rozvrh?

Co jsme se dozvěděli?

• Počet žáků ve škole je tak velký, že se všichni naráz do budovy nevejdou. Učí se proto na směny. Dva týdny má dopolední výuku první stupeň a druhý chodí až na odpoledne, potom se vymění. V době, kdy má první stupeň odpolední výuku, mohou prvňáci až třeťáci chodit do ranní družiny, čtvrťáci už zůstávají doma. Nejde prý o neobvyklý model, nedostatek prostor se takto řeší i v mnoha jiných školách.

Jak funguje známkování v Makedonii a proč jsou snem samé pětky?

• V první až čtvrté třídě se vůbec neznámkuje. V páté třídě se známkuje jen pro formu, aby si na to děti zvykly. Od šesté do deváté třídy už jsou ale známky velmi důležité, protože konečný průměr je zásadním kritériem pro přijetí na střední školu (jiná kritéria nejsou – děti se přijímají pouze podle jejich klasifikace na druhém stupni). Ale pozor, známkuje se tu obráceně! Pokud nemáte samé pětky, na školu svých snů se nedostanete.

 

Proč umí makedonské děti skvěle anglicky, i když je to škola nenaučila?

• Děti mluví velmi dobře anglicky – lépe než my a zjevně i lépe než jejich vyučující. Většina z nich prý dochází na soukromou výuku a hodně se naučí na internetu. Uvědomují si, že je angličtina pro jejich budoucnost důležitá.
• V Makedonii jsou dlouhé prázdniny a hodně svátků, celkem cca 120 dní volna. Letní prázdniny začínají už 10. června. Oproti nadšení z dlouhých prázdnin nemá nikdo z přítomných radost z krátkých přestávek. Na oběd prý mají 20 minut a to jim nepřijde dostatečné.

Jaká pravidla platí pro mobily a uniformy na makedonských školách?

• Děti nosí školní uniformu - bílé tričko s límečkem. Nosit ho je povinné, děti s ním ale úplně spokojené nejsou, prý není moc pohodlné. (Eva se ptá: „Když ho musíte všichni nosit, co znamená to, že ty ho nemáš?“ a obrací se na chlapce v černém tričku. „To znamená, že má průšvih,“ odpovídá učitel dřív, než se kluk vůbec stačí nadechnout.)
• Děti se velmi často ptají na šikanu. Zda ji ve školách máme a jak ji řešíme. Otázka je tak naléhavá, že není pochyb o tom, že jde o místní palčivý problém.
• Druhá nejčastější otázka se týká mobilních telefonů. Mohou se u nás používat? Jak často? V jejich škole je telefon zakázaný, vždy po příchodu ho děti odevzdávají do plastové krabice a vyzvedávají si ho až při odchodu domů. (Učitelka, pyšná na zavedený systém, vysílá jednu z žaček pro krabici, aby nám ji ukázala. Ta asi po třech minutách přibíhá a ukazuje nám plastovou krabici, ve které jsou telefony. My říkáme „aha“ a dívka opět s plastovou krabicí odchází.)

Všichni se zajímají o to, jak se nám Severní Makedonie líbí. Naprosto upřímně odpovídáme, že mají překrásnou přírodu - hory i okolí Ohridského jezera jsou dechberoucí. Děti souhlasně a potěšeně kývají. Vědí, že je jejich země krásná a jsou na to pyšné. Z jejich reakcí lze vycítit národní hrdost, na kterou u českých teenagerů moc často nenarazíte. 

Na závěr si děláme skupinové selfie a za Pavlova závěrečného motivačního prohlášení „Vaše budoucnost je ve vašich rukách!“ odcházíme ze třídy. 

Po rozloučení s učiteli se pak plní dojmů vydáváme k východu z budovy. Cestou po chodbě nás doprovází hrdě si vykračující holub, který se tam zdá být jako doma.

Za celou skupinu

Zuzana, ScioŠkola Vršovice

(Foto níže: Pavel - ScioŠkola Ostrava, Zuzana - ScioŠkola Vršovice, Eva - ScioŠkola Kolín, Katka - ScioEdu).