10 tipů, jak připravit dítě na první třídu

Jak připravit dítě na první třídu? 

Když se mluví o nástupu do školy, často se používá pojem školní zralost. Nejde ale o jednu jedinou schopnost, kterou lze jednoduše odškrtnout jako „splněno“. Jde o to, zda dítě dokáže komunikovat s dospělými i dětmi, pozorně poslouchat, porozumět zadání, chvíli se soustředit, dokončit přiměřeně náročný úkol a vyrovnat se s tím, že se mu něco nepodaří napoprvé. 

Nejdůležitější pravidlo pro rodiče zní: nepřipravujte dítě na učivo první třídy. Připravujte ho na to, aby se v první třídě dokázalo učit.

Dítě potřebuje dozrát po stránce tělesné, rozumové, řečové, motorické, emoční i sociální. Může se stát, že dítě je v jedné oblasti velmi napřed a v jiné potřebuje více času. Jeden předškolák už poznává písmena, ale těžce snáší prohru. Jiný krásně komunikuje, ale při řízeném úkolu rychle ztrácí pozornost. Následující tipy vám pomohou připravit dítě na první třídu tak, aby v ní bylo úspěšné. 

1. Dopřejte dítěti přirozený pohyb 

Možná to zní překvapivě, ale příprava na psaní nezačíná u práce s tužkou. Aby dítě zvládlo sedět u stolu a provádět přesné pohyby rukou, potřebuje mít oporu ve stabilním trupu. Dítě, které nemusí vynakládat tolik úsilí na samotné držení těla, může přesněji používat paži, zápěstí a prsty při psaní. Proto patří dostatek přirozeného pohybu k dobré přípravě na školu stejně jako kreslení nebo stříhání. 

Nechte dítě co nejvíce běhat, lézt, šplhat, skákat, balancovat, házet a chytat míč nebo překonávat překážky. (Možná by vás mohl zajímat BabyLes, klub pro předškoláky, který rozvíjí pohybovou koordinaci dětí prostřednictvím aktivit v přírodě.) 

2. Nechte dítě co nejvíc pracovat rukama

Jemná motorika spočívá ve schopnosti přesně ovládat drobné pohyby rukou a prstů. Dítě ji potřebuje nejen při psaní, ale také při kreslení, stříhání a zacházení s dalšími školními pomůckami.

Koordinaci ruky a oka můžete trénovat při úplně běžných činnostech. Dítě může modelovat z plastelíny, navlékat korálky, skládat malé stavebnice, vytvářet mozaiky, pracovat s kolíčky na prádlo, šroubovat matičky nebo provlékat tkaničky. Spousta vynikajících aktivit se najde i v kuchyni. Nechte dítě loupat vajíčko, vykrajovat sušenky nebo míchat těsto vařečkou. 

A také si dejte pozor na jednu rodičovskou past! Spoustu podobných činností totiž děláme za děti jen proto, že je to rychlejší. Zapneme zip. Otevřeme jogurt. Rozbalíme svačinu. Zavážeme tkaničky. Jenže přesně při těchto drobných každodenních úkolech dítě rozvíjí svou jemnou motoriku.

3. Hlídejte správný úchop tužky 

V předškolním věku už má smysl věnovat pozornost tomu, jak dítě drží tužku či pastelku. Postupně směřujeme k uvolněnému špetkovému úchopu (tužka je opřená o prostředníček a zlehka ji přidržují palec a ukazováček). Prsty by neměly být příliš blízko hrotu a dítě by nemělo tužku svírat křečovitě.

Dítě rozvíjí svou grafomotoriku, když hodně kreslí, vybarvuje a obkresluje. Vhodné jsou omalovánky, které dávají ruce příležitost k přesnějším pohybům. Obkreslování je také výborné. Dítě může obkreslovat ruku, vykrajovátka, kostky nebo šablony. Ještě přirozenější je dokreslování obrázku. Rodič nakreslí polovinu sluníčka nebo jablíčka a dítě obrázek dokončí. 

Velmi dobré je i malování štětcem nebo kreslení křídami na chodník. U předškoláka je užitečné střídat i kreslicí plochy a nástroje, nezůstávat jen u tužky a papíru formátu A4. 

4. Všímejte si, kterou ruku dítě používá 

Před nástupem do první třídy je dobré vědět, kterou ruku dítě přirozeně upřednostňuje. Pozorujte dítě při různých spontánních činnostech. Kterou rukou si bere lžíci? Kterou hází míč? Kterou kreslí? Kterou používá kartáček na zuby? Kterou rukou stříhá? Předmět přitom pokládejte před dítě přibližně doprostřed. Pokud mu pastelku pokaždé podáte do pravé ruky, jeho volbu sami ovlivňujete.

Pokud dítě přirozeně preferuje levou ruku, nepřecvičujte ho na pravou. Smyslem není rozhodnout, kterou ruku má dítě používat. Smyslem je zjistit, která ruka je pro něj přirozeně vedoucí, a tuto volbu respektovat.

5. Hrajte si se slovy  

Základem pro budoucí čtení je schopnost vnímat, že řeč lze rozdělit na menší zvukové části (slova, slabiky, hlásky). 

Dobrou průpravou jsou rýmy. Zkuste společně s dítětem hledat slova, která znějí podobně: kočka – vločka, pes – les, myška – šiška. Můžete dítěti nabídnout dvě možnosti: „Co se rýmuje se slovem mává? Dává, nebo nese?“ Dítě nemusí umět samo rým vytvořit, zpočátku úplně stačí, když pozná, která dvě slova znějí podobně.

Dalším krokem jsou slabiky. Vytleskávejte společně slova: ko-lo, ma-min-ka, pas-tel-ka. Dítě si tak postupně uvědomuje, že slovo lze rozdělit na menší části. Můžete také porovnávat: „Které slovo je delší – pes, nebo koloběžka?“

Postupně můžete přejít k první hlásce ve slově. Ptejte se například: „Co slyšíš na začátku slova míč?“ Pro dítě bývá jednodušší hlásku slyšet, když ji mírně zvýrazníte: „Mmmíč. Co slyšíš jako první?“ Nebo společně s dítětem hledejte věci na určitou hlásku: „Najdeme doma něco, co začíná na K?“ Dítě může objevit knihu, kostku, koberec. Stejně dobře fungují obrázky nebo hledání slov cestou ze školky.

6. Učte dítě pozorně se dívat  

Aby dítě později dobře četlo a psalo, potřebuje si také všímat detailů, rozdílů, tvarů a jejich uspořádání. Právě tomu říkáme zrakové vnímání. Ve škole ho dítě využije pokaždé, když bude rozlišovat podobná písmena, hledat řádek v textu, opisovat z tabule nebo skládat slovo z písmen. 

Dobrá zpráva je, že zrakové vnímání se dá rozvíjet úplně nenápadně při hře. Skvělé jsou puzzle, hledání rozdílů nebo skládání obrázků podle předlohy. Můžete dítěti také ukázat několik předmětů, pak jeden schovat a nechat ho hádat, který zmizel. Nebo postavit jednoduchý vzor z kostek a vyzvat ho, aby vytvořilo stejný.

Užitečné jsou i úkoly, při kterých dítě hledá konkrétní tvar mezi podobnými: „Najdeš všechny stejné hvězdičky?“ 

Nejde o to dělat z předškoláka malého detektiva nad pracovním listem. Smyslem je, aby se postupně učil dívat se pozorně, porovnávat a všímat si drobných rozdílů. A přesně to se mu bude hodit ve chvíli, kdy zjistí, že třeba písmena b, d, p a q vypadají na první pohled skoro stejně. 

7. Počítejte a procvičujte 

Dítě může bezchybně vyjmenovat čísla od jedné do dvaceti, aniž by ještě chápalo, jaké množství jednotlivá čísla označují. Proto je užitečnější požádat ho, aby podalo pět kostek, než jen procvičovat číselnou řadu zpaměti.

Počítejte hlavně v běžném životě. „Potřebujeme na stůl čtyři talíře. Přineseš je?“ Dítě si tak přirozeně propojuje číslo s konkrétním množstvím.

Trénujte také prostorové vztahy. Používejte v běžné řeči pojmy jako nahoře, dole, nad, pod, před, za, vedle, mezi, uvnitř, venku, první a poslední. Můžete dítěti zadávat jednoduché úkoly: „Dej červenou kostku mezi dvě modré.“ 

8. Trénujte pozornost a paměť

Jak dlouho se dokáže pětileté dítě soustředit? Neexistuje jedno univerzální číslo platné pro všechny pětileté děti a všechny situace. Pětileté dítě může dvacet minut soustředěně stavět lego, ale po několika minutách ztratit zájem o omalovánku. Pozornost výrazně ovlivňuje zájem dítěte o danou aktivitu, obtížnost úkolu, únava, rušivé podněty i to, zda si dítě činnost vybralo samo.

Pozornost a paměť není potřeba trénovat dlouhým sezením u stolu. Mnohem přirozenější jsou krátké hry. Například pexeso, při němž se dítě snaží zapamatovat, kde se jednotlivé obrázky nacházejí. Jednoduché deskové hry zase vyžadují, aby dítě udrželo pozornost, respektovalo pravidla a počkalo, až bude na řadě.

9. Učte dítě zvládat frustraci  

Pro zvládnutí první třídy je důležitá i schopnost seberegulace. Jednoduše řečeno jde o schopnost řídit své prožívání a chování. Umět chvíli počkat. Vydržet u úkolu, i když zrovna není úplně zábavný. Vystřídat se s ostatními. Poslechnout si pokyn až do konce. A také zvládnout situaci, kdy se dítěti něco nedaří.

Právě těchto momentů bude ve škole spousta. Dítě nebude vždy první na řadě, nebude si vybírat každý úkol, někdo nakreslí hezčí obrázek, paní učitelka možná vyvolá někoho jiného… Proto má smysl podobné situace zažívat už doma – v bezpečném prostředí. 

Skvělé jsou obyčejné deskové hry, při kterých se dítě učí čekat na svůj tah a také přijmout, že někdy prohraje. Stejně tak za dítě nemusíte hned řešit každý problém. Když se dítěti zboří věž z kostek, není nutné okamžitě přiskočit a postavit ji znovu. A podobné je to s čekáním. Když dítě něco potřebuje právě ve chvíli, kdy telefonujete nebo mluvíte s někým jiným, nemusíte pokaždé okamžitě všechno přerušit. Učí se tím jednoduchou, ale důležitou věc: ne všechny jeho potřeby musí být splněny okamžitě.

10. Veďte dítě k co největší samostatnosti 

Když se mluví o přípravě na školu, rodiče často řeší písmena, čísla nebo správné držení tužky. Přitom jednu z největších služeb dítěti uděláte tím, že ho naučíte fungovat co nejvíc samostatně.

Představte si běžné ráno ve škole. Dítě se musí přezout, pověsit bundu, připravit si pomůcky na hodinu, sníst si svačinu, napít se, zajít si na toaletu, uklidit po sobě atd. Pro dospělého drobnosti. Pro prvňáka je to ale během jednoho dne spousta malých úkolů. 

Začněte proto doma tím, co se nabízí každý den. Nechte dítě, ať si samo připraví batůžek, uklidí svoje věci, otevře si krabičku se svačinou, nalije si pití nebo po sobě odnese nádobí. Právě z těchto malých každodenních situací se samostatnost skládá.

Pětileté dítě se dokáže během jediného roku neuvěřitelně změnit. Proto není potřeba propadat nervozitě, pokud dnes ještě něco neumí. Využijte následující měsíce přirozeně. Nechte dítě stříhat, modelovat, stavět, kreslit, počítat kostky, vyprávět, šplhat po prolézačce, uklízet hračky a řešit drobné problémy. Nedělejte všechno za něj.