Španělsko: Technologie a wellbeing v Ontinyentu

Naše březnová mobilita ze ScioŠkoly Plzeň v rámci programu Erasmus+ nás zavedla do španělského Ontinyentu nedaleko Valencie, kde jsme měly možnost strávit několik dní ve škole CEIP Lluis de Vives. Jedná se o menší školu s přibližně 190 dětmi od dvou let do 6. třídy a zhruba dvacítkou pedagogů. Už od prvního dne bylo zřejmé, že i přes svou velikost jde o velmi živé a inspirativní prostředí, kde se přirozeně propojují technologie, wellbeing i každodenní učení.

Naším hlavním záměrem bylo sledovat, jak lze tyto dvě oblasti – technologie a wellbeing – smysluplně propojovat. V českém kontextu často stojí vedle sebe, někdy dokonce v napětí. O to víc nás zajímalo, jak může škola fungovat tak, aby technologie podporovaly učení a zároveň neoslabovaly vztahy, pozornost ani psychickou pohodu.

Velmi silným zážitkem pro nás bylo celkové klima školy. Děti zde působily klidně, samostatně a přirozeně respektovaly pravidla. Nebylo to ale dáno kontrolou, spíš důvěrou a tím, že děti rozuměly tomu, co dělají a proč. Učitelé s nimi průběžně pracovali s emocemi, konflikty i chybou – ne jako s problémem, ale jako s přirozenou součástí učení. Velkou roli hrála i otevřenost vůči různorodosti. Ve škole se vzdělává mnoho dětí z různých kulturních prostředí a bylo vidět, jak velké úsilí je věnováno tomu, aby se každý cítil jako součást komunity.

Zajímavé bylo i to, jak škola přemýšlí o wellbeingu dospělých. Jeden z momentů, který nás opravdu zaujal, byl způsob organizace obědů. Pedagogové nechodí po výuce s dětmi, ale mají prostor na klidný společný oběd mezi sebou, zatímco děti přebírá jiný tým. Na první pohled drobnost, ale v praxi velmi silný nástroj, jak dlouhodobě udržet energii a pohodu učitelů.

Další inspirací byla autonomie dětí. Škola například nevyužívá zvonění a den má přirozenější rytmus. Místo více krátkých přestávek mají děti jednu delší, během které mají dostatek prostoru pro pohyb i sociální kontakt. Právě pohyb a práce s tělem byly ve škole velmi přirozeně přítomné – stejně jako hudba a tanec. Tyto prvky nebyly „navíc“, ale tvořily běžnou součást dne, díky které bylo učení živé a radostné.

V oblasti technologií jsme viděly velmi promyšlený přístup. Škola je dobře vybavená – děti mají k dispozici tablety i notebooky, třídy jsou moderně zařízené a součástí je i speciální učebna typu Future Classroom Lab. Stejně tak jako je k dispozici nahrávací studio, využívané jako rádio. Přesto technologie nestály v centru dění. Byly využívány tehdy, kdy dávaly smysl, a vždy jako podpora aktivity, spolupráce nebo porozumění. Tento přístup se shoduje s tím, co považujeme za klíčové i my – technologie jako nástroj, ne cíl.

Silným momentem bylo i to, že jsme během pobytu zažily stávku učitelů. I tato zkušenost byla pro nás překvapivě inspirativní. Ukázala, že škola je živý organismus, který je součástí širší společnosti, a že i náročné situace mohou být uchopeny jako příležitost k porozumění a dialogu.

Z Ontinyentu si odvážíme především konkrétní impulsy pro naši praxi. Chceme více pracovat se zvědomováním učení, posilovat práci s emocemi a konflikty a hledat způsoby, jak systematicky pečovat nejen o děti, ale i o sebe jako průvodce. Zároveň si potvrzujeme, že technologie mají své místo – pokud jsou používány smysluplně a s jasným záměrem.

Pro nás osobně byl pobyt nejen profesně obohacující, ale i velmi lidský. Odvážíme si zkušenost školy, kde je vidět, že učení nemusí být oddělené od života – naopak, může být jeho přirozenou součástí. A právě to je možná ta největší inspirace, kterou si z této mobility přivážíme.