Pozor ScioŠkola! Varování pro rodiče

Každý má svou volbu 

A právě proto, že chceme pro své děti to nejlepší, tak se snažíme, aby byly do života co nejlépe připraveny. Věnujeme spoustu úsilí jejich výchově, přemýšlíme, do jaké školy mají chodit a jak se mají vzdělávat. Mnozí rodiče jsou ochotni kvalitnímu vzdělávání svých dětí mnoho obětovat: čas, peníze i pohodlí. 

Lišíme se však v tom, jak si šťastné a spokojené životy svých dětí představujeme. A proto se také lišíme v tom, jak chceme naše děti na takové životy připravovat. Začíná to už od výchovy. Na jedné straně existuje Líný rodič, i do češtiny přeložená kniha od Tom Hodgkinsona. Na druhé straně je třeba na maximální výkon dětí orientovaná tygří matka. Absolventka Harvardu Amy Chua o tom v USA populární knihu Battle Hymn of the Tiger Mother. A pak tu jsou třeba tzv. helikoptéroví rodiče, kteří hlídají každý krok svého dítěte, a naopak rodiče, kteří dětem dávají velkou volnost. Rodiče, kteří svým dětem dovolí všechno, a rodiče, kteří jim nedovolí skoro nic. Rodiče, kteří organizují svým dětem každou volnou chvilku, a jiní, kteří jsou nejraději, když si děti svůj volný čas vyplní samy. Většina z nás sice nevolí žádnou z krajností, ale zpravidla k jedné straně inklinujeme. 

S představou o výchově se pojí i představa o ideální škole. Tygří matka by si rozhodně neměla vybírat ScioŠkolu a líný rodič by neměl volit náročné, na výkon orientované víceleté gymnázium. 

Špatná volba = potíže pro všechny

Občas se něco takového stane. Rodiče dají dítě do ScioŠkoly (nebo do jiné školy) a až po nějakém čase zjišťují, že to neodpovídá jejich představě. Jsou z toho jen potíže. Hlavně pro děti, ale i pro rodiče a nakonec i pro nás ve školách. Smyslem tohoto článku je takovým zbytečným nedorozuměním předcházet. 

Špatná volba školy je jako špatná volba restaurace

I když to, co je uvedeno v rámečku výše na příkladu s restaurací, mnozí nechápou, jsme vlastně rádi, když se objevují příspěvky rodičů, kteří provedli špatnou volbu a dali dítě do ScioŠkoly. Jako je například post paní Hrubé na Facebooku nebo jako je dopis pana Skýpaly. Takové příspěvky totiž dobře ukazují rodičům, kteří projeví zájem o Scioškolu, že je důležité si předem dobře rozmyslet a mít jasno v tom, co vlastně od školy čekají. Je prostě třeba si pečlivě přečíst jídelní lístek. 

Volba z nouze? 

Podobné příspěvky ovšem ukazuje ještě jinou důležitou věc. „Jinou” školu hledají často rodiče, kteří jsou s dosavadní školou nespokojeni. A to je bohužel někdy přivede k tomu, že zvolí něco, co jim nebude zcela vyhovovat. Máme-li se držet restaurační metafory: chtějí kvalitní českou klasiku, svíčkovou, koprovku a vepřo-knedlo-zelo, bramboračku a kulajdu. Jenže v restauraci, kam chodí, to sice mají na jídelním lístku, ale vaří hodně špatně, nedodržují hygienické předpisy a občas se strávníkům po jídle dělá špatně. 

Tací rodiče pak bohužel často volí alternativní školu z nouze. Chtěli by kvalitní českou klasiku, ale ta není v požadované kvalitě k mání. A tak musí volit buď mezi restaurací, kde je jim po jídle špatně, a indickou kuchyní, kde sice vaří zdravě a z čerstvých potravin, ale je to pálivé, a to oni neradi, takže jsou opět nespokojení nebo dokonce naštvaní. Tohle ovšem nezpůsobily ScioŠkoly ani jiné alternativní školy, ale kvalita některých veřejných škol.

Jirka Hokeš, ředitel první ScioŠkoly na Praze 11, k tomu po svých tříletých zkušenostech napsal:

„Někteří rodiče k nám dávají vyhořelé děti na základě špatné zkušenosti z předchozího vzdělávání. Na zápisovém pohovoru nám odcitují pasáže z brožury o našich ScioŠkolách a hlavním cílem pro ně je, aby dítě chodilo do školy rádo. Po půl roce se naplní hlavní cíl (dítě chodí do školy rádo), ale najednou je to málo. Rodiče by chtěli od školy mnohem více (a proč by ne), jenže při tom zjišťování, co by mohlo být to více, teprve zjišťují, co že to vlastně ta škola nabízí a že se věci jako poznání sebe sama, rozvoj různých druhů inteligence, metakognice a autonomie oproti odříkání vyjmenovaných slov špatně měří. To je znejistí, jsou vystaveni tlakům okolí a je snadné podlehnout deziluzi. “

Tlak okolí a nejistoty 

Jen málokterý rodič si je při výchově i při výběru vzdělání svých dětí jist, že dělá vše dobře. Pochybnosti jsou zcela na místě. Každé dítě je experiment, jehož skutečné výsledky se dozvíme až za mnoho let. Nikdy s jistotou nevíme, co je pro naše děti nejlepší.

K nejistotě těch, co zvolili alternativu, navíc přispívá konzervativní okolí. Přestože existují nepochybné vědecky doložené důkazy, že mnohé tradiční postupy nejsou efektivní, či jsou dokonce škodlivé. Jen namátkou: okamžité opravování každé chyby, trestání chyb, strach jako motivátor, stres při učení, předčasná výuka na úrovni, na kterou ještě děti nejsou zralé (viz článek Teorie chodítka), pasivita žáka (častá při frontálním vyučování), testování jen dílčích izolovaných znalostí, nedostatek smysluplnosti látky (z pohledu žáka!), zastaralý a nepružný obsah výuky, který jen málo koresponduje s nároky rychle se měnícího světa atd.   

U toho všeho už dnes nepochybně víme, že to dětem neprospívá nebo jim to dokonce škodí. Pro mnoho lidí je ale velmi těžké si představit školu, která vypadá jinak než ta tradiční. Nic takového nezažili. Proto často argumentují babičky, dědečkové i mnozí přátelé: „My jsme tím přece také prošli, také jsme vyrostli a jací jsme dnes kabrňáci.” O to větší obdiv zaslouží rodiče, kteří mají jasno, pracují s fakty, ověřují si je a nenechají se ve svém rozhodnutí zviklat. A to ani tehdy když se ve škole, kterou si vybrali, něco nedaří. I v dobré indické restauraci občas něco připálí. 

Je těžké žít s nejistotou a strachem, ať už se týká čehokoliv a pokud se týká budoucnosti našich dětí, je to snad vůbec to nejtěžší. Není proto divu, že mnozí rodiče se potřebuji o svém rozhodnutí ujistit. Strach však není dobrý rádce. 

Co byste měli o ScioŠkolách vědět 

Normování učiva podle ročníků, jak je uplatňuje klasická škola (např. ve 3. třídě vyjmenovaná slova, velká písmena, věta a souvětí, slovní druhy, ve 4. třídě zaokrouhlování, čísla nad 10 000 atd.), pokládáme ve ScioŠkolách za nesprávné a pro mnohé děti za škodlivé (viz třeba studie polské psycholožky Edyty Kolczinské). 

Koncept ScioŠkoly nepředpokládá, že by děti z tradičních znalostí uměly vše, co “se probralo” nebo s čím se setkaly. Tak se často tváří tradiční škola. Mnozí ovšem ignorují, že to moc nefunguje. Z toho, co se děti učí v klasické škole, umí do příštího zkoušení jen něco, rok poté už umí zpravidla velmi, velmi málo (viz článek Potěmkinovi vesnice III.). To, na co klademe ve ScioŠkolách důraz, je učební autonomie (schopnost samostatně se učit a řídit celý proces učení), poznání sebe sama, odolnost vůči změnám a nejistotám, komunikační a prezentační dovednosti, schopnost se samostatně rozhodovat, nést zodpovědnost, dodržovat dohodnutá pravidla, vybírat si smysluplné činnosti, pomáhat druhým, vyjádřit své potřeby a respektovat potřeby druhých tak, aby se všichni ve škole cítili bezpečně atd. Více o tom kam směřujeme s dětmi ve ScioŠkolách - viz našich 8 ScioKompetencí pro budoucnost.  Těchto 8 ScioKompetencí je více či méně přítomno ve všem, co se ve ScioŠkolách děje a mnohdy se celkem rychle projeví i v chování dětí mimo školu. Je běžným jevem, že děti, které dosud doma bez řečí plnily pokyny rodičů, začnou být po pár týdnech či měsících ve ScioŠkole „více samostatné“. Někdy to dávají najevo trochu moc, ale to je jen počáteční hyperkompenzace, která se časem srovná. Je to ovšem nezbytná, ba dokonce žádoucí součást rostoucí autonomie dětí. Mnozí rodiče volí ScioŠkolu právě proto, ale pak bývají překvapeni, když to děti opravdu začnou dělat. 

Problém u všech těchto dovedností a postojů ale je, že je nejde snadno změřit nějakým testem, ukázat data a výsledky na papíře, porovnat s tradiční školou. Ale to neznamená, že zde nejsou viditelné rozdíly. Můžete se například podívat do nějaké ScioŠkoly, promluvit si s dětmi, co tam chodí, podívat se na stránky ScioŠkol, co všechno se tam děje. ​Dobré je také si od dětí z tradiční školy a od dětí ze ScioŠkol nechat vysvětlit něco, čím se zabývaly ve škole. Podívat se, co dělají ve volném čase, jak jsou samostatné, sebevědomé, ale také zodpovědné. Možná zjistíte, že je v tom rozdíl. My se snažíme posun prostřednictvím zpětné vazby od dětí  v rámci projektu Mapa školy - viz graf (únor 2023; 870 dětí).

Nedávejte své dítě do ScioŠkoly

Rodiče, kteří mají potřebu kontrolovat, zda jejich dítě ve ScioŠkole umí přesně to, co se právě učí dítě sousedů, by ale do ScioŠkoly své děti dávat neměli. Objevili se i rodiče, kteří zjištěné rozdíly začali děti sami doučovat. Takové dva odlišné přístupy - ve škole jinak než doma - v dětech vytvářejí zmatek a rozhodně jim škodí. Navíc vlastně negují to, co dětem nabízí ScioŠkola. Ve ScioŠkolách pracujeme zejména s vnitřní motivací dětí. Děti k něčemu nutíme jen zcela výjimečně, a jen v případě, že jsme přesvědčeni, že to nesnižuje přirozenou vnitřní motivaci a pomáhá to rozvíjet studijní autonomii. Dáváme přednost tomu, aby se děti samy rozhodovaly (v daném rámci a přiměřeně jejich věku a možnostem) jakou činnost pokládají za smysluplnou a chtějí ji dělat. Mnohdy nějakou dobu trvá, a je to složitý proces, než děti naleznou smysl i v tom, co my dospělí pokládáme za důležité. Když do takového procesu necitlivě vstoupí rodiče, často jen s vnější motivací, může se stát, že se dítě zase vrátí na samý počátek. 

Na všech podcastových platformách i na Youtube naleznete podcast Základka od dokumentaristy Ivo Bystřičana. Osmidílný dokumentární seriál ze vznikající ScioŠkoly v Kolíně je autentickou výpovědí o tom, jak to v takové ScioŠkole chodí. Doporučujeme poslechnout si ho každému zájemci o ScioŠkolu. Více o podcastu Základka.

Jsme přesvědčeni, že děti často velmi dobře vědí, co je pro ně dobré a důležité a co se mají učit. Nutit dětem něco, čeho smysl nechápou, nepokládáme za dobré. Že se dítě musí naučit chodit, mluvit, komunikovat a vycházet s ostatními, orientovat se ve světě kolem, samostatně se rozhodovat, ba i nést zodpovědnost či dodržovat dohodnutá pravidla, to děti chápou rychle, vidí v tom smysl a často to samy chtějí zvládnout. A dříve nebo později se to opravdu naučí. 

Důkazem toho je třeba i skutečnost, že v přijímačkách na střední školy dopadají děti ze ScioŠkol nadprůměrně a v drtivě většině se dostanou na školy, které si vybraly hned v prvním kole. A to navzdory tomu, že klasické školní osnovy ignorujeme a nepřipravujeme cíleně ani na přijímačky. Je to první moment, kdy děti musí překonat nějaké skutečné životní překážky a využít při tom mnohé kompetence, které během pobytu na ScioŠkole získaly. A daří se jim to skvěle.

Ani my neděláme vše jen dobře, učíme se 

Je jisté, že žádná ScioŠkola není dokonalá. I my zkoušíme a učíme se za pochodu. 

Některé neshody s rodiči ale nepramení z rozdílných hodnotových rámců, ale z rozdílných informací. Vznikají zbytečná nedorozumění, všelijaké pověsti, mýty a fámy. Vždycky je nejlepší, když se rodiče přijdou sami podívat, co se skutečně ve škole děje. Informace, které rodiče mají od dětí, totiž mohou většinou zařadit jen do svých vlastních zkušeností o škole. A protože se ve ScioŠkolách skutečně dějí mnohé věci jinak, tak jim mnohé může uniknout. 

Je ScioŠkola vhodná pro všechny děti?

Zcela záměrně píšeme, že ScioŠkola není vhodná pro některé rodiče, a ne pro některé děti. To je jeden z mýtů o ScioŠkolách, že jsou vhodné jen pro určité děti. Je to ale jako s náboženstvím. Těžko bychom řekli, že buddhismus je vhodný jen pro některé lidi, zatímco křesťanství pro jiné. U školy stejně jako u náboženství je to především hodnotová volba, a tu za malé děti musí udělat rodiče. Jistě je pravda, že děti, které přecházejí do ScioŠkol z běžné školy, se liší v tom, jak snadno a rychle se adaptují. To však neznamená, že by ScioŠkola byla vhodná jen pro některé z nich. Naopak se zdá, že právě pro ty děti, které se adaptují dlouho a obtížně, je pak ScioŠkola vlastně největším přínosem. Jen výjimečně se setkáváme s dětmi, např. s některými s nekompenzovanou poruchou ADHD, kterým lépe vyhovuje přísný režim a prostředí s velmi omezeným množstvím podnětů. Pro ty opravdu ScioŠkola, kde jsou neustálé změny prakticky na denním pořádku, vhodná není. 

Více o tom pro jaké děti je ScioŠkola vhodná.

Varování nakonec 

Výběr školy není výběr restaurace. Když v restauraci špatně vaří a vám v restauraci nechutná, poznáte to rychle a můžeme snadno jít další den do jiné. Změna školy je ale pro každé dítě komplikovaná. Pravda, některé děti to snášejí celkem snadno, možná je to pro ně i cenná zkušenost, pro většinu dětí to ale může být velmi traumatizující zážitek. Rodiče by si proto měli dobře rozmyslet, co od školy čekají, a pečlivě si ověřit, zda to škola, kterou si vybrali, splňuje. Je třeba velké opatrnosti zejména v situaci, kdy jsou zklamáni a rozladěni školou, kam jejich dítě chodí, a z takové školy chtějí “utéct”. To, že se v nové škole nedějí věci, které jim v té staré vadí, ještě neznamená, že nová škola je ta správná. Když utečete z restaurace, kde je špína a nerudný personál, do jiné, kde je čisto a milí lidé, ještě to neznamená, že vám tam bude i chutnat. Je třeba si také přečíst jídelní lístek. Ten ze ScioŠkol je tady. Čtěte pečlivě.