SÍLA CHYB: Proč bychom se jich neměli bát?

Chyby jako příležitost k hlubšímu porozumění 

Mnohé studie potvrzují, že chyby mohou být pro učení přínosné. Pokud se využijí vhodně, skrývají v sobě vysoký potenciál k učení. Navzdory tomu učitelé často reagují na chyby tak, že je rychle opraví bez hlubšího rozboru. Jedna novější studie učitelského chování zjistila, že pedagogové jen zřídka zkoumají příčiny žákovských chyb. Tím však nevyužijí potenciál, který chyba nabízí.

Koncept tzv. produktivního selhání (angl. productive failure) ukazuje, že pokud žáci nejprve samostatně řeší problém a přitom dělají chyby, získají tím lepší pochopení pojmů a postupů, než kdyby jim učitel hned vysvětlil správné řešení. V kontrolovaných experimentech z matematiky se ukázalo, že žáci, kteří si prošli fází pokusu-omylu, nakonec lépe přenesli vědomosti do praxe oproti těm, kteří dostali všechno naservírováno. Takové výsledky naznačují, že učení se z vlastních neúspěchů může vést k hlubšímu pochopení látky.

Růstové myšlení versus fixní myšlení 

Zásadní roli zde hraje i nastavení mysli žáka. Žák s růstovým nastavením mysli věří, že se může zlepšovat a chyby bere jako příležitost učit se a postupovat. Naopak žák s fixním nastavením mysli považuje chyby za důkaz své neschopnosti a může je brát velmi negativně​. Tyto postoje ovlivňují, jak děti reagují po chybě.

Žáci s růstovým mindsetem věnují chybám více pozornosti a dokáží se z nich lépe poučit. V neurologické studii vědci zaznamenali pomocí EEG, že děti s přesvědčením „mohu se zlepšit" vykazovaly silnější mozkovou reakci na vlastní chybu, což odráží vyšší soustředění a uvědomění si omylu. Tyto děti zároveň měly lepší následnou výkonnost – po chybě se dokázaly rychleji a přesněji opravit oproti dětem s fixním mindsetem​. 

Žáci s fixním mindsetem mají tendenci chyby ignorovat nebo se jim vyhýbat, protože je vnímají jako ohrožení svého sebeobrazu a sebehodnoty.  Tím však přicházejí o možnost z chyby něco získat a často je jedna chyba dokáže psychicky „zničit" – rychle ztrácejí motivaci zkoušet to znovu.

Výborné výsledky i bez atmosféry strachu 

Jedním z hlavních psychologických benefitů práce s chybou je snižování strachu z neúspěchu. Ve školách, kde se chyby trestají například špatnými známkami bez možnosti nápravy, se u žáků často vyvine úzkost a perfekcionismus. Strach ze selhání sice může motivovat k vyššímu výkonu, ale  současně podkopává radost z učení a sebevědomí.

Mezinárodní data OECD poukazují na zajímavý paradox. V průzkumu PISA 2018 (testování 15letých) ve většině zemí platilo, že studenti, kteří uvedli větší strach z neúspěchu, dosáhli o něco vyššího skóre v testech, ale zároveň hlásili podstatně nižší spokojenost se životem​ (OECD, 2019). Zároveň v zemích s nejúspěšnějšími školními systémy (Finsko, Estonsko, Kanada a další) žáci uváděli spíše nižší strach z neúspěchu navzdory nadprůměrnému výkonu v testech​. To naznačuje, že nejlepších výsledků lze dosáhnout i bez atmosféry strachu – právě vytvořením prostředí, kde omyl není katastrofa, ale odrazový můstek.

Když se žáci přestanou bát chyby jako stigmatu, spíše vyzkoušejí těžší úkol nebo vyjádří svůj názor ve třídě. Učení se stává dobrodružstvím objevování, ne pronásledováním jedniček. 

Mezinárodní testování PISA 2018 přineslo také údaje o tom, jak čeští patnáctiletí žáci vnímají chyby a učení. Z výsledků vyplývá, že pouze přibližně polovina (52 %) českých žáků má tzv. „růstové myšlení“. Zároveň až 59 % českých žáků uvedlo, že mají strach z neúspěchu. Tento podíl je mírně nad průměrem OECD (56 %).

Práce s chybou ve škole

Přehledová studie Narciss a Alemdag (2025) přináší důležitá zjištění týkající se práce s chybami ve vzdělávání. Prostředí, ve kterém žáci pracují s chybami, může být buď podporující, nebo naopak brzdit proces učení. Například pozitivní klima ve třídě, kde se chyby nevnímají jako selhání, ale jako příležitosti k učení, vede k lepšímu zvládání chyb a vyšší akademické výkonnosti. 

Výzkum dále ukazuje, že emoční reakce na chyby jsou klíčové – pokud se žáci po chybě cítí trapně nebo frustrovaně, mají tendenci se chybám vyhýbat, což brání hlubšímu učení. Naopak konstruktivní zpětná vazba od učitelů a podpora autoregulace mohou vést k tomu, že žáci budou chyby vnímat jako přirozenou součást učení a budou s nimi efektivně pracovat. 

Dělat chyby je normální a učit se z nich je cenné – tuto zásadu by si měli osvojit učitelé i žáci, aby se škola stala místem, kde chyby nejsou důvodem stresu, ale zdrojem učení se a zlepšování.

Zajímá vás výzkum v oblasti vzdělávání a výchovy dětí? Sledujte naše výsledky na www.scioresearch.com.