Fotografie k článku: ScioŠkoly

Jak vybíráme děti do ScioŠkoly?

Děti nevybíráme. Vybíráme si spíše rodiče. Nezřídka se stává, že k nám přicházejí rodiče, kteří od školy očekávají něco jiného, než nabízíme. Např. se někdy setkáváme s představou rodičů, že děti přimějeme k co nejvyšším výkonům. 

Třeba je začneme připravovat na nějaké těžké zkoušky typu IB (International Baccalaureate) s perspektivou, že půjdou na nějakou prestižní univerzitu. Říkáme tomu výkonový přístup, ale to my neděláme. Jiní rodiče po nás chtějí opačný extrém – neustálou péči o jejich dítě, vyhovění všem jeho náladám a požadavkům. Neděláme však ani toto. Většinou se nám podaří rodičům z obou těchto krajních pólů naši školu rozmluvit.

Pokud by totiž panoval nesoulad mezi představou rodičů a tím, co ScioŠkoly nabízejí, dříve či později by to vedlo k problémům a nespokojenosti na obou stranách. A hlavně by to nepřineslo nic dobrého dítěti. Proto se při vstupním pohovoru potkáváme s dítětem a zejména s oběma rodiči osobně

Pro které děti tato škola není?

Jedno z hesel, jimiž se řídíme, zní: "Změna je pro nás trvalý stav".  ScioŠkoly jsou velmi živý a proměnlivý organismus. Pro děti špatně snášející časté změny proto nemusí být ScioŠkola ideální. Naše možnosti pracovat s takovými dětmi mají své limity, které naráží na celkový koncept ScioŠkol. Zejména v tom, že pozornost věnovaná takovým dětem nemůže být na úkor ostatních.

Děti se nevybírají!

ScioŠkoly nejsou výběrové školy. Pokud je dětí více než míst, losujeme pořadí k osobnímu pohovoru. Klíčové je pro nás vyjasnit si s rodiči, zda jejich představy o vzdělávání jsou v souladu s našimi principy a hodnotami.

Jak si ve ScioŠkole zvykají děti, které přestoupily ve vyšším ročníku?

To je různé. Ostatně samotné děti jsou různé. Zpravidla jsou děti hned od prvního týdne ve ScioŠkole spokojenější.

Některé děti si nesou větší jizvy, demotivaci či negativní postoje z původní školy. A tak  mají na začátku své docházky tendenci rebelovat a vymezovat se. Např. jeden klučina asi měsíc tvrdohlavě odmítal tykat průvodcům: „Tykám si s kámoši, ale učitel můj kámoš není, je nepřítel.“  Pomáhá trpělivost a respekt – ze strany průvodců, ale i rodičů.

Některé starší děti po přestupu potřebují čas, aby se zbavily starých návyků, bolestí, nedůvěr. V tomto období jsou často méně produktivní v oblasti učení a my jim dáváme čas zvyknout si na nová pravidla, nově nabytou svobodu a odpovědnost. Čas vytvořit si pevné vztahy s ostatními dětmi i průvodci. Protože to je v adaptačním období to nejdůležitější. Může to trvat pár dnů, ale i několik měsíců. Trpělivost se však vyplácí. Dříve či později si děti zvyknou, přijmou ScioŠkolu za svou a jsou rády, že mají to „štěstí chodit právě na takovou školu“. To jsou ostatně slova jedné ze ScioŠkolaček, která k nám přestoupila do šesté třídy.

Ptali jsme se jedné dívky ze ScioŠkoly na Praze 9, jak těžké pro ni bylo změnit školu a v čem je ScioŠkola jiná: „První, co mi na ScioŠkole došlo, bylo, že změna je možná. Že když mi něco nevyhovuje, tak to můžu změnit. Někdy je to těžký, ale je to na mně a na tom, jak moc se snažím.“

Jiný klučina z páté třídy si stěžoval, že ho „ScioŠkola nic nenaučí“. Ostatní spolužáci mu na to odpověděli: „Ale tak to si vůbec nepochopil tuhle školu. Není tu od toho, aby tě něco učila. Ale ty si tu od toho, aby ses něco učil!“

Proč berete do jednoho ročníku jen cca 15 dětí?

ScioŠkola by nikdy neměla mít více než 150 dětí. Antropologové prokázali, že na osobní, byť vzdálenější úrovni jsme schopni mít vztah s cca 150 lidmi. Proto v jednom ročníku (z devíti) bývá kolem 15 až 17 dětí.

Je ScioŠkola vhodná i pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami? 

ScioŠkoly navštěvují děti s různými vzdělávacími potřebami ‒ počínaje poruchami učení (dysgrafie nebo dyslexie) přes poruchy pozornosti, vozíčkáře až po děti s Aspergerovým syndromem. Při přijímání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami dáváme pozor na to, zda je pro dané dítě ScioŠkola vhodná. Mnozí ze ScioŠkoláků s Aspergerovým syndromem u nás prospívají výborně, ale také víme, že jiní by se u nás trápili, např. děti s potřebou jasné struktury, řádu, ticha.Takovým ScioŠkolu nemůžeme s klidným svědomím doporučit. Jde nám o to, aby dítě zvládalo ScioŠkolu a také aby ScioŠkola se svým specifickým konceptem zvládala dané dítě, aniž by to bylo na úkor ostatních.

Setkáváme se s tím, že „papír“ a diagnóza z poradny nutně neznamená, že dítě potřebuje nějakou nadstandardní péči. A také s tím, že mnoho dětí bez „diagnózy“ potřebuje hodně intenzivní péči průvodců, protože jejich potřeby jsou opravdu speciální, byť na to „papír“ nemají. Proto se ještě před přijetím hodně bavíme s rodiči i dítětem, mapujeme jeho potřeby a schopnost sžít se a být spokojené ve ScioŠkole.

Snažíme se, aby ve ScioŠkolách dostaly děti se speciálními vzdělávacími potřebami odpovídající péči. Avšak nikdy ne na úkor ostatních. Proto přijímáme jen tolik dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, kolik jich zvládneme opravdu kvalitně vzdělávat a začlenit.

Jak pečujete o dys- děti?

Na každé škole je někdo, kdo se v problematice různých dys- vyzná. Ukazuje se, že v naprosté většině případů jde spíše o nerespektování zrání dítěte než o nějakou poruchu. Naším prvním a zjevně nejúčinnějším opatřením k dys- poruchám je počkat. A to vyžaduje velkou trpělivost i od rodičů.

Při práci s dětmi s poruchami učení je pro nás klíčové jim to učení neznechutit. Nevyžadovat po dysgraficích úhledné písmo (to ale nevyžadujeme po nikom), nelámat dyslektiky do čtení dříve, než jsou zralí, apod. A důležité je pro nás i to, aby všechny děti zažívaly úspěch, kterého se často právě dětem s poruchami učení v běžných školách nedostává.

Také máme zkušenost, že má-li dítě nějakou obtíž, je mnohem citlivější na případné rozdíly v přístupu rodiny a školy. U těchto dětí je nutná spolupráce rodiny a školy, což někdy vede ke změnám ve fungování rodiny – ale pokud se rodiče na tuto cestu chtějí vydat, stojí to za to.