Opravdu existuje růstové nastavení mysli?

Kde se vzala teorie růstového nastavení mysli?

Takzvané Mindset Theory (MT), neboli teorii růstového nastavení mysli, sice poskytl základy již výzkum Dweck z 80. let, ale až do roku 2006 byla známá pouze v odborné komunitě. To se změnilo s vydáním knihy Mindset, kde Dweck představuje celou teorii a podkládá ji třiceti lety výzkumu v dané oblasti (kterého je Dweck většinou autorkou). Kniha se rychle stala bestsellerem, celosvětově byl prodán přes milion kusů, a v českém překladu vyšla hned v roce 2007. MT je tak dnes známá velké části laické veřejnosti, nachází aplikace v nejrůznějších oblastech a i samotná Dweck v této oblasti stále provádí výzkum (je např. spoluautorkou studie z roku 2019).

Fixní vs. růstové nastavení mysli

Hlavní presumpcí MT je, že náš mindset (implicitní představy) o tom, jak tvárná je inteligence, má zásadní vliv na naše chování. MT rozlišuje mezi dvěma typy lidí, podle toho, jaké ustálené implicitní představy mají. První skupinou jsou lidé s fixním nastavením mysli. Ti věří, že inteligence je stabilní a neměnná, což podle Dweck vede k tomu, že se snaží za každou cenu vypadat talentovaně, vyhýbají se námaze a výzvám a jsou zničení ze špatných výsledků. Lidé s růstovým nastavením mysli naopak věří, že inteligence je učením tvárná, a zaměřují se na její neustále zlepšování, věří, že snaha je klíčem k úspěchu a přijímají výzvy i svá selhání (obrázek 1). To vše nakonec vede k tomu, že lidé s růstovým nastavením mysli jsou v životě úspěšnější. Jako příklady takových lidí Dweck uvádí Michala Jordana nebo Charlese Darwina. 

Obrázek 1: Základní presumpce MT. Obrázek převzatý z Hammond, 2020. 

Teorie v praxi

Teorie byla přelomová a dočkala se aplikace v nespočtu oblastech. Samotní zastánci se nechali slyšet, že aplikace MT povede k pozitivním výsledkům od programů na hubnutí až po nastolení míru na Blízkém východě. Největší vliv ale MT měla a má ve vzdělávání. Jak říká sama Dweck, to, co si studenti myslí o tvárnosti své inteligence, má zásadní vliv na jejich motivaci a přístup k učení, a tedy i akademické výsledky. Navrhuje tak učit studenty už od nejnižšího věku o poznatcích neurodvěd o tvárnosti mozku při učení. Sama také vytvořila nespočet výukových materilů, které prodává její firma Mindset Works. Výukové programy založené na MT si získaly velkou oblibu mezi vzdělavateli také proto, že zastánci MT tvrdí, že se s nimi dá dosáhnout významných změn v myšlení a výsledcích žáků už po jedné hodině aktivit. 

Není výzkum jako výzkum

V knize Mindset svá tvrzení o MT Dweck podkládá desítkami výzkumů, kterých je většinou sama autorkou. Spolu s popularitou, kterou MT po vydání knihy získala, volali její zastánci po větším financováním výzkumu. Ten tak podpořila například i nadace Billa Gatese a dodnes byl výzkum MT financován řádově desítkami milionů korun. I díky tomu dnes již máme o MT stovky studií z rozličných kontextů a od nejrůznějších autorů. 

Mnoho z nich MT dále podpořilo. Mezi nimi i výzkum Dweck z roku 2017, který vliv výukových programů zaměřených na rozvoj MT sledoval longitudiálně, nebo její nejnovější výzkum z roku 2019. Stále častěji se ale začaly objevovat i studie, které se pokusily výzkum Dweck replikovat, ale signifikantní výsledky nepotvrdily. Nejvýznamnější z těchto studií je například výzkum z roku 2020, který testoval 6 základních premis MT na vzorku amerických bakalářských studentů. Autoři dospěli k tomu, že asociace jsou výrazně nižší než je ve výzkumu v sociální psychologii běžné a že nejvyšší korelace je dokonce v opačném směru než MT predikuje – tedy že vyšlo, že jedinci s růstovým nastavením mysli jsou méně odolní vůči neúspěchu než ti s fixním nastavením (obrázek 2). K signifikantním výsledkům ve prospěch MT nedošla ani skotská studie z roku 2020, která je near-replication zmiňované studie Dweck z roku 2017. A nakonec, premisy MT se nepodařilo potvrdit ani v českém kontextu.

Obrázek 2: Asociace růstového nastavení mysli a šesti premis MT. Obrázek převzatý z Burgoyne et al., 2020.

Metastudie přinesly konec teorie růstového nastavení mysli

Kvůli tomuto stále většímu nesouladu mezi nejrůznějšími studiemi začaly vznikat i první metastudie, tedy studie, které pomocí výzkumných metod syntetizují všechny výzkumy z dané oblasti. Těch bylo k tématu MT vydáno hned několik: v roce 2007, 2013, 2018 a 2022. Právě nejnovější metaanalýza zkoumá nejširší počet premis MT, zahrnuje nejvyšší počet článků a využívá nepokročilější vědecké metody pro určování kvality jednotlivých studií. Tato studie amerických autorů si vytyčila 4 otázky:

1. vedou MT intervence k růstovému nastavení mysli?
2. mají díky růstovému nastavení mysli studenti vyšší orientaci na cíle, vyvíjejí větší snahu v překonávání výzev, a jsou více odolní vůči neúspěchu?
3. vede růstové nastavení mysli skrz tyto vlastosti k vyšším akademickým výsledkům?
4. a tedy, vedou MT intervence k vyšším akademickým výsledkům?

Na otázky a), b) a c) autoři odpovídají záporně. Upozorňují také na některé metodologické problémy starších studií a na to, že autoři s finančním incentivem reportovali signifikantně pozitivnější výsledky než autoři bez něj. U otázky d) autoři tvrdí, že pro ni částečně důkazy existují. Ale vzhledem k tomu, že pro předchozí otázky podpora v empirickém výzkumu není, je pravděpodobné, že intervence založené na MT mohou za některých okolností vést k lepším akademickým výsledkům, ale ne kvůli představám o tvárnosti inteligence jako takovým. Jak totiž i někteří jiní autoři upozorňují, výukové programy založené na MT se často zaměřují na výrazně větší šíři znalostí, dovedností a postojů. Mohou tak zlepšovat akademické výsledky i tím, že žáky jednoduše motivují se více snažit – to ale již nemá nic společného s představami o tvárnosti inteligence. Autoři metaanalýzy upozorňují, že na tyto další faktory se studie většinou nezaměřují, a důkazy o vlivu MT intervencí na akademické výsledky tak lze spíše přičíst neadekvátnímu designu studií než existenci růstového nastavení mysli. 

Kromě nedosatku empirických důkazů se MT potýká také s nedostatky v teorii samotné. Někteří autoři upozorňují například na to, že základním kamenem MT je, že studenti musí věřit, že jejich inteligence je tvárná, výzkum ale už dekády ukazuje, že inteligence je velice rigidní. To potvrzuje i sama Dweck, která tvrdí, že inteligence se u studentů, kteří věří v to, že mohou svoji inteligenci zvýšit, nemá v důsledku zvýšit. MT tedy stojí v paradoxní pozici, kdy tvrdí, že studenti mají věřit v něco, o čem zároveň sama předpovídá, že se nestane. Druhým nedostatkem, na který je také upozorňováno, jsou nahodilé a nekonzistentní výroky Dweck o tom, jaká část populace má růstové, respektive fixní nastavení mysli. MT tak sama netvrdí, zda nastavení mysli vůbec ve společnosti představuje problém, který bychom měli řešit. 

MT nefunguje ani po jejím předefinování

Ve světle nedostatku empirických důkazů a inkonzistencí v teorii přicházejí zastánci MT s několika argumenty na obranu teorie. Prvním z nich je, že MT funguje jen za určitých podmínek a jen pro určité skupiny žáků. Jak nejnovější studie Dweck ukazuje, MT intervence mají dopad pro studenty s horšími akademickými výsledky a nižším socioekonomickým statusem a za předpokladu, že je klima školy podporující a prosazuje principy MT. Jak ale autoři metastudie upozorňují, až na jednotky studií ani pro taková tvrzení není dostatek důkazů. Navíc, post-hoc úpravy a specifikace teorie na základě výsledků empirického výzkumu nevedou k “pouhé” redefinici toho, kde teorii funguje, ale spíše k tomu, že se teorie postupně stává nevyvratitelnou. Úpravy teorie, o které se Dweck a další zastánci MT v posledních letech pokoušejí, tak nejsou validní vědeckou praxí. 

Dopad MT na vzdělávání? Chybí důkaz

Dalším argumentem je to, že dopady MT výukových programů nejsou v akademických výsledcích viditelné hned, ale mají pozitivní dopad v dlouhodobějším horizontu. Studie, která by takovouto teorii naznačovala, ale zatím neexistuje – nejdelší výzkum dopadu MT intervencí se zabýval horizontem dvou let. Navíc to, že by hodinový výukový program neměl výsledky v řádu týdnů, ale v řádu let, je spíše nepravděpodobné. Posledním argumentem je potom to, že MT intervence mají sice malý dopad, ale i tyto malé korelace mají ve vzdělávání praktický význam. To je sice pravda, ale jak metastudie upozorňují, zatím nemáme ani dost důkazů pro to, abychom mohli tvrdit, že korelace nejsou nulové. Autoři metaanalýzy z roku 2018 potom uvádějí, že největší dopad MT intervencí na akademické výsledky byl o velikosti 0.35. Nejznámější metaanalýza intervencí ve vzdělávání od Hattieho tvrdí, že průměrný dopad intervence ve vzdělávání je 0.57, což je výrazně více.

Přirozeně vyvstává otázka, proč by nás vůbec měly zajímat akademické výsledky. Ani vliv MT intervencí ani korelace s MT ale nebyly dostatečně prokázány u žádných jiných znalostí, dovedností nebo postojů. Jak někteří autoři podotýkají, je zvláštní, že jeden z nejlépe financovaných výzkumů v psychologii ani po 40 letech MT dostatečně nepodložil. Zatím tak platí, že motivace, snaha, sebedůvěra atd. vedou k lepším výsledkům, nic jako růstové nastavení mysli vycházející z představ o tvárnosti inteligence ale vliv na náš život spíše nemá. 

výzkumná organizace zaměřená na pedagogiku