Jakou roli má pedagogické vzdělání v práci průvodců na ScioŠkolách?

Cíle výzkumu

Cílem výzkumu bylo nalézt odpovědi na tři otázky:

• v čem je začínajícím průvodcům a průvodkyním pedagogické vzdělání užitečné,
• z čeho začínající průvodci a průvodkyně bez pedagogického vzdělání čerpají při práci na ScioŠkolách,
• a co začínajícím průvodcům a průvodkyním bez pedagogického vzdělání nejvíce schází.

(Detailní výzkumná zpráva je ke stažení zde).

Jak na to?

Za účelem získání co nejvíce holistického obrázku o roli pedagogického vzdělání (PV) na ScioŠkolách se výzkum opírá o více výzkumných metod. V lednu 2023 proběhly fokusní skupiny se začínajícími průvodci, které měly za cíl identifikovat hlavní výzvy, se kterými se v prvním půlroce na ScioŠkolách setkávají. Takto identifikované výzvy poté byly součástí únorového dotazníkového šetření Mapa ScioŠkol, které vyplňují všichni průvodci a průvodkyně na ScioŠkolách. Zde jsme se průvodců s PV ptali na to, zda jim v překonávání těchto výzev PV pomohlo. Třetí a poslední částí výzkumu byly kvalitativní, hloubkové rozhovory s deseti průvodci a průvodkyněmi (5 bez PV a 5 s PV). Rozhovory byly zaměřeny na to, jak průvodci vnímají výzvy na ScioŠkolách a roli (absence) pedagogického vzdělání a jejich cílem bylo především lépe pochopit a kontextualizovat výsledky předchozí, kvantitativní části výzkumu. 

V čem pedagogické vzdělání průvodcům pomáhá?

Práce se žáky se SVP a tvorba náplně výuky

Průvodci a průvodkyně, kteří mají pedagogické vzdělání, byli v Mapě Školy tázáni, v jakých oblastech jej nejvíce zužitkovali. Jak ukazuje srovnání v grafu 1, PV je těmito průvodci vnímané jako nejzužitkovanější v oblasti tvorby náplně výuky a v práci se žáky se SVP. V ostatních oblastech je již počet průvodců, kteří PV rozhodně nebo spíše zužikovali, méně než poloviční.

Graf 1: Pociťované zužitkování pedagogického vzdělání v jednotlivých oblastech.

Obecný teoretický přehled

Z těchto výsledků se zdá, že průvodci pedagogické vzdělání na SŠ nezužitkovávají v téměř žádných praktických oblastech své práce nebo konkrétních situacích na SŠ. To bylo několikrát popsáno i během hloubkových rozhovorů. Jeden z průvodců například popsal, že:

“Já bych řekl, že moje vzdělání mě primárně připravovalo na ty výzvy toho odborného rázu. Že když mi žák položí otázku z toho mého oboru, tak abych byl schopen odpovědět nebo dohledat relevantní zdroj alespoň [...] no pochybuji o tom, že mě moje vzdělání učilo, jak pracovat s dětmi [...]  a vlastně bych řekl, že mě to jako nepřipravilo ani na to, jak předávat ty vědomosti, které teď mám, aby byly adekvátní věku těch dětí atd.”

Jedna průvodkyně s PV tento postřeh zmínila například v souvislosti s prací se žáky se SVP: 

“Já jsem se jako zorientovala v tom, co znamená porucha, ale, nějak to jako zařadit a jak to funguje, to jsem získala větší přehled během toho studia. Ale žádný konkrétní typy nebo pomůcky jsem se nedozvěděla.” 

Právě určité “zorientování se” byla oblast, kterou průvodci a průvodkyně s PV označovali za přínos svého vzdělání. Většina průvodců s PV v rozhovorech zmínila, že jako přínos svého pedagogického vzdělání vnímá získání obecnějšího pedagogického přehledu či rámce, který sice neaplikují do výuky v konkrétních situacích na SŠ, pomáhá jim ale například při pojmenovávání svých zkušeností nebo jevů ve škole, při dalším vzdělávání nebo při zásadovém vyhýbání se praktikám, které pedagogické výzkum odmítá. 

Nalézání profesní identity

Druhý tématem, o kterém někteří průvodci s PV mluvili jako o přínosu svého vzdělání, byla možnost nalezení své profesní identity jako učitele. Jeden z průvodců s PV například popsal:

“Já jsem jako nechodil na všechny přednášky, že bych tím trávil hodiny nebo tak, ale pomohlo mi to udělat si nějaký ucelený obrázek o tom, kdo jsem já, kam směřuju, a co bych tady [jako učitel] chtěl dělat.”

Jiný průvodce s PV zmiňoval nacházení toho, jak chce učit, v souvislosti se znalostí obecného pedagogického rámce. Obě oblasti popsal jako přínosné v získání určité “uzemněnosti”, v tom, že již měl během studia prostor ujasnit si, jak by se mělo učit, zatímco na SŠ tento proces tvorby koncepce často probíhá za pochodu:

“Já mám pocit, že se nám ve ScioŠkolách stává, že odvrhneme nějaký koncept, protože je to zažitý koncept a pak se k němu postupně vracíme, protože zjistíme, že měl nějaký smysl. Není to tak určitě u všeho, ale jsou věci, u kterých to vidím, tenhle návrat [...] Myslím, že u mě je to tak, že to přemýšlení o tom, proč se ty věci dělají, už nějak proběhlo, možná se spolužáky na škole, možná s kolegy na jiných školách u piva, ale že pro mě některé ty úvahy nejsou nové.”

Z čeho průvodci bez pedagogického vzdělání čerpají? 

Zajímalo nás také, o které životní zkušenosti se začínající průvodci a průvodkyně bez PV opírají při práci na ScioŠkole. Jedním z nejrozšířenějších témat v této oblasti byl mezi průvodci bez PV všeobecný přehled, který byl popisován v kontextu znalostí a praxe z rozličných odvětví. Průvodci bez PV uváděli, že jim všeobecný přehled dovoluje přicházet s více nápady, které vycházejí z jejich praxe, nebo zaujmout děti skrz nejrůznější zajímavosti. Jeden průvodce bez PV také zmínil, že mu všeobecný přehled dovoluje pomáhat dětem najít si to, co je baví: 

“Nejsem na nic odborník, ale jsem takovej nadšenej lajk v mnoha oborech a myslím si, že pro tu práci učitele je to vlastně fajn, mít takhle přehled v humanitních, společenskejch vědách, a moct jakoby díky tomu třeba prostě různým dětem pomáhat, aby oni si hledali, co je baví…”

Všichni průvodci bez PV také zmiňovali zkušenost s vlastními dětmi, která jim podle nich pomáhá v komunikaci s dětmi, v dlouhodobém pozorování učení a vývoje dětí, i obecně k něčemu, co jeden z průvodců popsal jako “zcitlivění” k menším dětem.

Další téma, které se objevovalo v rozhovorech s průvodci a průvodkyněmi bez PV, zatímco u těch s PV bylo spíše okrajové, byla reflexe toho, jací byli průvodci jako děti nebo jak se sami učili. Jeden průvodce bez PV například u zamyšlení nad nastavováním hranic s dětmi zmínil, že 

“já si pamatuju, jak jsem byl jako dítě nastavenej taky a vlastně mám tendenci to trošku občas zlehčovat, joo, to je vlastně normální chování, že jako děti dělají normálně bordel.”

Jiná průvodkyně bez PV zase zmínila reflexi svého učení jako důležitou pro to, jak ona učí teď:

“Tak já hodně čerpám zkušenosti z toho, jak jsem se já sama učila ty jazyky… že si pamatuju, jak se mi hodně líbili někteří učitelé a někteří ne. Tak to dělám hodně tak, jak mi to vyhovovalo.”

Zdá se tak, že reflexe toho, jak se oni sami cítili při učení, je pro začínající průvodce bez PV důležitým záchytným bodem, když se nemohou opřít o tvrdé znalosti pedagogiky nebo didaktiky. 

A nakonec zásadní oblastí, ze které průvodci a průvodkyně bez PV podle svých slov ve své práci na ScioŠkolách čerpají, je praxe s dětmi i dospělými. Tu zmiňovali především v kontextu toho, že ji zužitkovali v komunikaci s dětmi, rodiči i vedením ScioŠkol a obecně v získání soft skills pro práci s lidmi.  

Co průvodcům bez pedagogického vzdělání nejvíce schází?

Začínajících průvodců bez PV jsme se v rozhovorech také ptali, zda si myslí, že jsou nějaké nevýhody toho, že nemají pedagogické vzdělání. Většina z nich mluvila o potřebě základů didaktiky a psychologie, ať už jako obecného rámce toho, jak nad dětmi, jejich učením a situacemi ve škole přemýšlet, nebo jako set více konkrétních dovedností; jak předávat to, co už umí, a jaké konkrétní metody pro to využívat. 

Jednou z konkrétních oblastí, u které průvodci bez PV v rozhovorech zmiňovali, že se na ni cítí nedostatečně připraveni, byla potom práce se žáky se SVP, a to jak teoretické porozumění, tak konkrétní praktické dovednosti a tipy. Dalším, souvisejícím tématem, bylo zvládání práce s různou úrovní dětí ve třídě. 

Závěr

Co se týče užitečnosti pedagogického vzdělání pro práci průvodců a průvodkyň na ScioŠkolách, z výzkumu vyplynulo, že jej průvodci zužitkovávají především ve dvou oblastech – v práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a při tvorbě náplně výuky. Tato dvě témata vyplynula jak z kvantitativního šetření v Mapě ScioŠkol, tak ze samotných hloubkových rozhovorů s průvodci s pedagogickým vzděláním. Především téma práce se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami potom bylo i téma, které se objevovalo v rozhovorech s průvodci bez PV jako oblast, ve které kvůli absenci PV pociťují rezervy a ocenili by ji jako součást svého dalšího profesního vzdělání.

Je důležité zmínit, že i když v těchto oblastech průvodci s PV pedagogické vzdělání zužitkovali, v rozhovorech uváděli, že jim nepřineslo žádné praktické dovednosti, které by mohli aplikovat ve výuce, ale spíše teoretické uchopení problematiky a všeobecný přehled. To, jak je z rozhovorů zřejmé, se pravděpodobně týká nejen těchto dvou oblastí, ale přínosu PV obecně. 

Kromě všeobecného přehledu z hloubkových rozhovorů vyplynula ještě další témata, která byla v souvislosti s užitečností PV zmíněna, a to především tvorba vlastní profesní identity a získání realistických představ o učení dětí. I když tak průvodci zřejmě pedagogické vzdělání zužitkovávají v konkrétních aspektech své práce minimálně, je pro ně přínosné v těchto více abstraktních oblastech, které se do jejich práce pravděpodobně nějakým způsobem propisují. 

Kompletní zpráva 

Více o použitých metodách a všechna kompletní zjištění najdete ve výzkumné zprávě na našem webu. 

Kompletní zpráva z výzkumu