Babiš před tabulí, žáci před Babišem

K tabuli!

Na samém počátku, když nás oslovila produkce pořadu K tabuli!, zda bychom se chtěli účastnit projektu debaty s prezidentským kandidátem a natáčení pořadu K tabuli!, jsme nevěděli, jaký z kandidátů na naši školu připadne. Už tehdy však jednou z variant bylo i jméno Andrej Babiš. V rámci rozhodování, zda se projektů zúčastnit, ale mnohem větší roli sehrála samotná příležitost umožnit dětem debatovat s jedním z prezidentských kandidátů, dopřát jim zkušenost s natáčením dokumentu a fakt, že se jednalo o prověřený televizní formát. Ten kdysi vznikl ve francouzské veřejnoprávní televizi a úspěch sklidil i v řadě jiných zemích. Pořad vychází z předpokladu, že mladí lidé jsou plnohodnotnými členy společnosti, zaslouží plný respekt a mají právo se zapojovat i do seriózních debat. Tedy přístup, který je plně v souladu s hodnotami Scioškol.

Natáčení přitom nebylo součástí standardní výuky a než padlo definitivní rozhodnutí, zda se projektu zúčastnit, zjišťovali jsme zájem jak mezi žáky, tak mezi jejich rodiči. V prvním kroku tedy šla výzva napříč školou, kdo z žáků by se chtěl projektu účastnit. Zájem přitom předčil očekávání – setkání a natáčení se chtělo účastnit zhruba 50 dětí, přičemž kapacita byla 20 míst. Ze strany produkce a za účasti zástupců školy proto proběhl citlivý casting, který ověřoval schopnost dětí zapojit se do děje, klást otázky a být aktivní. Výsledná skupina proto nereprezentovala jednu třídu (resp. trojročí), ale byla průřezem žáků napříč celou školou od 4. do 9. třídy.

Kdo to vymyslel?

Na začátku je dobré popsat, jak je vlastně pořad K tabuli! koncipován. Někteří lidé se totiž pozastavovali nad tím, že prezidentský kandidát stráví ve škole několik hodin (cca 3), zatímco výsledný pořad projde celkovým střihem a jeho délka ve výsledku činí 25 minut (celý díl lze po registraci zhlédnout zde na TV Prima). Ano, takový je totiž princip dokumentu. To je rozdíl například od zpravodajství, živé televizní debaty nebo interview. Navíc dokument K tabuli!  není setkáním nad náhodnými aktivitami, ale celý pořad má svou jasnou dramaturgii. Ta vedle medailonku připraveného dětmi,  zahrnuje třeba i sportovní aktivity (jednotliví prezidentští kandidáti hráli stolní tenis, skákali přes švihadlo, lezli po horolezecké stěně) a má předepsanou i zmíněnou kvízovou část. 

K tabuli! místy připomíná talkshow, kterou řídí samy děti. V pořadu totiž nevystupuje žádný moderátor ani komentátor a podobně prezidentští kandidáti se musí obejít bez obvyklého doprovodu, ať už svých poradců nebo zástupců školy. Vše je v rovině přímého kontaktu žáci–host. 

To samozřejmě neznamená, že by se žáci na takové setkání nepřipravovali (viz dále). O podobě pořadu ví pochopitelně všichni účastníci projektu – jak zapojená škola, tak děti a rodiče, kteří s natáčením vyslovili souhlas, i prezidentští kandidáti. Není to žádné investigativní přepadení skrytou kamerou. A že je celé natáčení v souladu s českou legislativou garantovali jak tvůrci pořadu, tak celou věc před samotným natáčením důkladně posoudil i právník společnosti Scio (viz samostatný text).

Patří tohle do Scioškol?

Po odvysílání dokumentu se část reakcí veřejnosti stáčela jednak k tomu, do jaké míry si otázky připravily samy děti, do jaké míry v tom sehrála roli produkce a také to, zda vůbec celé zkoušení „před tabulí“ a dotazy orientované na znalosti, korespondují s konceptem Scioškol.

Samotná návštěva externisty či zajímavého hosta není v rámci Scioškol ničím výjimečným, naopak lidé mimo školu pravidelně obohacují výuku. V tomto konkrétním případě pak celé setkání lze vnímat i jako učební zážitek, kde středobodem jsou děti a jejich diskuse a celková interakce s hostem. Už jen z tohoto pohledu je tak participace na celém projektu plně v souladu s principy Scioškol. A nejen z tohoto pohledu.

Protože těžiště setkání, které je delší než výsledný televizní produkt, leží v debatě s hostem, a opravdu stojí na autentických otázkách děti, žáci se velmi těšily na to, že si budou moci v praxi vyzkoušet dovednosti, které u nich v rámci Scioškol rozvíjíme. Když bylo jasné, že na setkání dorazí Andrej Babiš, možná překvapivě mezi nimi zavládlo skoro až nadšení. To bylo dáno patrně tím, že ve srovnání s ostatními kandidáty představoval Andrej Babiš pro žáky člověka, kterého přeci jen víc znají.

Pochopitelně, že se děti na setkání připravovaly pod vedením našich průvodců. Jednak bylo potřeba naplnit obsah schématu pořadu a jednak bylo potřeba děti připravit na průběh debaty s někým, u koho se očekává, že je profesionálem v jednání, v komunikaci, debatách a je zkušeným politikem. Mimochodem v rámci celého vysílaného dílu je hezky vidět, jak kultivovaně a velmi dobře debatu zvládají, včetně momentů, kdy se nenechají zmást snahou politika útéct z odpovědi k jinému tématu a svou otázku zopakují.

I když se na setkání pečlivě připravovaly, dělaly si rešerše a měly nachystanou řadu dotazů, z nichž mnohé v diskusi zazněly, veřejnost zaujala (a zviditelnění celému pořadu přinesla) především krátká část s kvízovými otázkami. Kvíz je nedílnou součástí tohoto televizního formátu a i zde měli žáci možnost připravit si otázky sami. Nakonec ale kvůli časové tísni a i z důvodů, že ověřování faktografických znalosti není doménou Scioškol, a tudíž ani této odlehčené části celého natáčení děti se svými průvodci nepřipisovali větší význam, využili otázky dodané produkcí. Že otázky, které v pořadu zazněly, resp. odpovědi na ně povedou k tomu, čeho jsme byli svědky, asi málokdo mohl předjímat.

A samozřejmě je pravda, že vedle klasického zkoušení není Scioškolám vlastní ani frontální výuka, kdy učitel (prezidentský kandidát) stojí před tabulí a před všemi žáky. Ostatně i název celého dokumentárního cyklu K tabuli! se zcela míjí s konceptem Scioškol, ale asi každý jistě dokáže pochopit jistou nadsázku a uměleckou licenci. (Bez té by se totiž ani prezidentští kandidáti nemohli u tabule objevit.)

Zároveň ale ve ScioŠkolách děti neizolujeme od okolního světa a neuzavíráme je do jakési bubliny alternativního vzdělávání. To, že něco nezapadá do konceptu Scioškol, ještě neznamená tabu a vytěsní. Naopak. Učíme děti přijímat výzvy a překonávat překážky, reagovat na svět kolem. V našich školách sice biflování znalostí a jejich testování není v souladu s konceptem Scioškol, ale pokud život takovou situaci přinese, měly by být děti připraveny na ni reagovat, vypořádat se s ní. Je to zkrátka součást okolního světa. V tomto případě součást předem daného dramaturgického schématu. Je to podobné jako třeba  s přijímacími zkouškami na střední školy. Jakkoliv přijímačky nesouzní s běžnou náplní Scioškol, tak i na ně musíme děti připravit.

K čemu je to dobré?

Vedle čistě „technických“ otázek zda je celá aktivita v souladu se zákonem (viz samostatný text), jak probíhá natáčení apod., se objevovala ještě jedna klíčová otázka: Co návštěva prezidentského kandidáta může dát samotným dětem? Stručnosti – víc, než se může na první pohled zdát.

Na českých školách se běžně vyučují předměty jako je občanská výchova nebo základy společenských věd, v nichž se žáci mj. seznamují s politickými systémy, principy zastupitelské demokracie apod., tedy politika není žádné tabuizované téma, ba naopak. A jestliže ve Scioškolách klademe velký důraz na schopnost dětí vést debatu, argumentovat a kriticky myslet, pak návštěva prezidentského kandidáta „in natura“ (bez ohledu na konkrétní osobu) představuje opravdu výjimečnou příležitost si tyto dovednosti procvičit a získat intenzivní zážitek. 

Vedle toho děti měly jedinečnou možnost nahlédnout i do procesu natáčení – od přípravy, přes realizaci, až po konečný výsledek, který viděly na obrazovkách. Následná medializace celé návštěvy je pak zase skvělou příležitostí, jak s dětmi rozebrat mediální gramotnost – na vlastní oči vidí, jak lavinovitě se dokáže šířit informace, jak o celé věci informují různá média i to, jak  snadno může dojít k překrucování obsahu nebo dokonce vzniku spikleneckých teoriích a šíření dezinformací. Takovou praktickou zkušenost z žádných výukových materiálů nenačtete.

A malá poznámka na závěr. Celou lavinu reakcí odstartovaly dvě minuty z bezmála půlhodinového pořadu, které do světa internetu vypustila lidová tvořivost. V nich pak vesměs zanikalo všechno ostatní. Tedy i to, jaký dojem zanechal jeden z klíčových prezidentských kandidátů v samotných dětech. Ale to už je jiných příběh, který pro změnu hezky popsal Respekt.

(Rozhovor Daniely Drtinové z DVTV s Jano Chárovou, ředitelkou Scioškoly v Praze 4 lze zhlédnout zde na DVTV.)

Politici ve školách aneb Co říká zákon

Někteří se domnívají, že jakoukoli přítomnost politika v prostorách školy zapovídá školský zákon. To je však omyl – politika, jako nástroj ke správě věcí veřejných do školy, která má připravit žáky na plnohodnotný život v demokratické společnosti, a ne se od ní izolovat, patří. Zákon pouze v § 32 odst. 1 zapovídá ve školách a školských zařízeních činnost politických stran a politických hnutí a jejich propagaci. Jinými slovy – nezakazuje ve školách, dotýkat se politických témat nebo setkávat se s politiky. Zakazuje propagovat politické strany a vyvíjet zde jejich činnost.

O propagaci pak v případě natáčení pořadu K Tabuli! nešlo proto, že šlo o natáčení pořadu s jednotlivými prezidentskými kandidáty provozovatelem televizního vysílání, který má podle zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, povinnost zajistit „aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí“, nikoli o reklamní kampaň ve prospěch jednoho kandidáta. O tu by šlo, pokud by se ve škole např. natáčel jeho volební spot či zde příznivci kandidáta agitovali v jeho prospěch.

O činnost politické strany nejde proto, že v dané situaci nevyvíjela ve škole činnost strana či hnutí nebo jejich kandidát, nýbrž médium (TV Prima). Ta za výše zmíněných podmínek dodržení zásady objektivity a vyváženosti, informovalo (byť v různých školách) o jednotlivých kandidátech. ScioŠkola se tedy nepodílela na činnosti politického hnutí, které prezidentského kandidáta nominovalo, ale na činnosti televize Prima při natáčení pořadu, majícího za cíl informovat o kandidátech na funkci prezidenta. Opačná situace by nastala, pokud by zde politické hnutí samo sbíralo podpisy pod kandidaturu, usilovalo o získání podporovatelů, voličů či sponzorů, pořádalo schůze, akce apod. V takovém případě by se skutečně ve škole odehrávala činnost politické strany.

Konečně je třeba také zdůraznit, že škola je chápána jako činnost spočívající v poskytování vzdělávání. Natáčení pořadu se odehrávalo mimo tuto činnost (mimo vyučování) pouze s dětmi, které se k projektu přihlásily a jejichž rodiče k tomu poskytli souhlas. Nejednalo se tedy o činnost školy.

Jan Kaczor, specialista na školské právo a právník Scioškol