AI Kompas ukazuje, že čeští žáci používají umělou inteligenci stále častěji a sebevědoměji. Učitelé a rodiče za nimi zaostávají, přesto většinově podporují její větší zapojení do výuky. Nejvýraznější rozdíly se objevují mezi ScioŠkolami a běžnými školami – žáci i učitelé ScioŠkol pracují s AI podstatně častěji a vedení i rodiče více zdůrazňují etiku a bezpečnost. ScioŠkoly tak patří k prostředím, která dokážou nové technologie zavádět nejrychleji a nejproaktivněji.
Podle průzkumu ScioResearch používá AI ve volném čase 72 procent žáků a pro školní účely 69 procent. Internet a sociální sítě zůstávají jejich hlavním zdrojem informací, zatímco škola je až čtvrtá. Přesto 62 procent žáků chce, aby se o AI učilo víc, a polovina by uvítala větší podporu učitelů. Dvě třetiny očekávají, že umělou inteligenci budou potřebovat v budoucí profesi. Zhruba desetina dětí používá AI dokonce i k osobním rozhovorům o pocitech či vztazích. Rozdíly mezi typy škol jsou výrazné.
Tyto rozdíly ukazují, že ScioŠkoly mají nejen digitálně připravenější žáky, ale také prostředí, které vede děti k pravidelnému, vědomému a bezpečnému používání AI.
Zatímco žáci pracují s AI spontánně a pravidelně, učitelé postupují opatrněji. V osobním životě používá AI 58 procent pedagogů, v práci 64 procent, ale do samotné výuky ji aktivně zapojuje jen menší část. Dvě třetiny učitelů v českých školách ji nevyužívají vůbec nebo jen výjimečně. AI nejčastěji slouží k přípravě hodin, k psaní materiálů či jako administrativní pomocník. Vedení škol je přitom výrazně vstřícnější, v Česku podporuje práci s AI 67 procent ředitelů.
U ScioŠkol je situace zcela odlišná. Tamní učitelé jsou v používání AI nejaktivnější ze všech skupin v průzkumu:
Tato data potvrzují, že ScioŠkoly mají v oblasti AI nejkompetentnější i nejodvážnější pedagogický sbor a že jejich průvodci mají náskok, který bude do budoucna klíčový pro rozvoj moderní výuky.
Rodiče v českém školství podporují využívání AI více, než by se mohlo zdát. Až 69 procent z nich souhlasí s jejím zapojením do výuky, pokud zůstane zachována bezpečnost a lidský vztah mezi učitelem a žákem. Jejich vlastní znalosti o AI jsou ale nízké a přibližně čtvrtina ji nepoužívá vůbec.
U rodičů ScioŠkol se objevuje výrazně vyšší míra informovanosti i etické citlivosti. Zatímco mezi rodiči běžných škol uvádí etiku jako hlavní riziko 44,8 procenta, u rodičů ScioŠkol je to 59,9 procenta. Nejde tedy o strach, ale o promyšlenější pohled na rizika a dopady používání AI na děti – od ochrany dat až po předcházení závislosti na technologiích.
Napříč celým vzorkem se rodiče, učitelé i žáci většinově shodují, že AI může pomáhat, ale neměla by nahrazovat učitele.Umělá inteligence funguje nejlépe jako rozšiřující nástroj, ne jako náhrada. V tunelech běžných škol však výrazněji naráží na překážky jako jsou nedostatek času, dovedností nebo metodických rámců.
V prostředí ScioŠkol je tento odpor slabší. Pedagogové i vedení ScioŠkol označují benefity AI za vyšší než učitelé z veřejných škol. Vedení ScioŠkol navíc vykazuje nejvyšší míru souhlasu s hlavními přínosy AI ze všech typů škol. U klíčových ukazatelů, jako je inspirace při přípravě výuky nebo generování vzdělávacího obsahu, uvádějí maximální podporu.
ScioŠkoly tak stojí v pozici, kde je implementace AI nejen snadnější, ale i rychlejší, a to díky sladění tří faktorů: kompetentních učitelů, otevřeného vedení a rodičů, kteří rozumí rizikům, ne je odmítají.
Ačkoli se přístup liší, obavy zůstávají v jádru podobné. Mezi hlavní rizika v obou typech škol patří strach ze ztráty osobního kontaktu mezi učiteli a žáky, nejistota ohledně kvality informací generovaných AI a otázky ochrany dat. Učitelé často zmiňují také nedostatek technické podpory a času.
Tyto výsledky ukazují, že práce s AI musí být doprovázena dobře nastavenými pravidly, vzděláváním učitelů a jasnými mantinely, které AI definují jako nástroj podporující učení, ne přebírající roli člověka.
AI Kompas rovněž potvrzuje rozdíl mezi Českem a Slovenskem. České školy jsou v přístupu k AI napřed, více experimentují a mají větší podporu ze strany vedení. Slovenským školám naopak chybí systémová podpora a zkušenosti. Přesto obě země potřebují stejné věci: jasná pravidla, etický rámec a vzdělávání učitelů.
V rámci Česka se ale rýsuje ještě jeden rozdíl: ScioŠkoly mají nejvyšší míru AI kompetencí napříč žáky, rodiči, učiteli i vedením.
Výsledky průzkumu jasně ukazují, že umělá inteligence už dávno není ve školách „budoucnost“, ale realita. Žáci ji používají denně, učitelé se s ní učí pracovat a rodiče očekávají, že školy nastaví jasná pravidla. ScioŠkoly představují prostředí, které dokáže AI využít nejrychleji, nejodvážněji a zároveň nejcitlivěji k etickým otázkám.
Budoucnost vzdělávání tak nebude o tom, zda AI ve školách bude, ale o tom, jak dobře ji dokážeme začlenit do výuky, vztahů a každodenního života dětí. ScioŠkoly ukazují, že to jde promyšleně, bezpečně a s přesahem.