Obrazovky v dětském světě: Kdy pomáhají a kdy škodí?

V období raného dětství mají na děti největší vliv rodiče a je právě na nich, jak se k digitálním technologiím postaví. Rozhodně se nedá jednoznačně zobecnit, že technologie malým dětem škodí. Stejně tak bychom pravidla pro používání televize, tabletů a telefonů neměli redukovat jen na časový limit. Pojďme se podívat na další faktory, které je dobré brát v úvahu.

Kolik času dětem dopřát? 

Děti do dvou let věku bychom měli od obrazovek držet dál. Výjimkou by mohly být například videohovory s příbuznými, u kterých se očekává převaha pozitivních dopadů. I tady je ale důležité zdůraznit, že aktivita u obrazovky by neměla přesáhnout řádově několik minut. U starších dětí ve věku od 2 do 6 let odborníci doporučují limit kolem jedné hodiny denně. Přičemž kladou důraz i na věkovou vhodnost obsahu. Příkladem takového obsahu mohou být edukativní hry na trénování jemné motoriky, koordinace ruka-oko, hledání rozdílů a trénování paměti, učení se barev či výuka cizích jazyků (WHO, Australian Guidelines, Canadian Guidelines). . 

Video versus realita 

Samotná délka času stráveného před obrazovkou ale není jediným faktorem, který je třeba brát v úvahu. Zajímavý je například fenomén popsaný jako „video deficit effect“. Ten popisuje, že malé děti nevnímají videa stejně jako dospělí a obsahu tak nemusí rozumět. Při jednom z experimentů měly děti najít ukrytou hračku. Ukázalo se, že děti, které pozorovaly skrývání přímo, byly úspěšnější než děti, které situaci viděly jen na videu. Tento rozdíl upozorňuje na význam osobní interakce a přímých zkušeností.

Co říkají výzkumy a jaké jsou jejich závěry

Vzhledem ke komplexnosti tématu je výhodnější nahlédnout do metastudií, které srovnávají výsledky mnoha dílčích výzkumů na vybrané téma. V této oblasti je zajímavá metastudie, která vyšla v tomto roce a srovnávala výsledky sta výzkumů (pro představu celkem 176 742 účastníků ve věku 0 – 6 let). Z této studie by se dalo formulovat následujících pět doporučení:

1. Omezte obrazovky na pozadí

Vyhněte se zapnuté televizi nebo jiným obrazovkám na pozadí během času, kdy si dítě hraje nebo se učí. Výzkum ukázal, že pozadí s obrazovkou negativně ovlivňuje soustředění a kognitivní vývoj dítěte.  

2. Společně sledujte obsah a diskutujte o něm  

Pokud vaše dítě sleduje programy nebo používá aplikace, věnujte čas společnému sledování (tzv. co-use). Tento přístup je spojen s lepšími kognitivními výsledky. Rodiče by měli pomáhat dětem chápat obsah, klást otázky a rozvíjet diskuzi.  

3. Omezte používání technologií během interakce s dětmi 

Rodiče by se měli vyvarovat používání telefonů nebo jiných zařízení během her nebo interakcí s dítětem, protože tento návyk negativně ovlivňuje kvalitu jejich vztahu a psychosociální výsledky dítěte.  

4. Důsledně vybírejte vzdělávací a prosociální obsah 

Preferujte programy a aplikace s edukativními a prosociálními prvky, protože tyto typy obsahu mohou podpořit rozvoj řeči a sociálních dovedností dítěte. Nahrazení nevhodného obsahu vzdělávacími programy mělo ve výzkumech pozitivní dopady na kognitivní i psychosociální výsledky.

5. Vyhýbejte se věkově nevhodnému obsahu  

Snažte se nevystavovat dítě obsahu, který není určen jeho věkové skupině, například násilným nebo rychlým animacím. Věkově nevhodný obsah byl ve výzkumech spojen s horšími psychosociálními výsledky. 

Co z toho plyne? 

Z výsledků je patrné, že rodiče hrají rozhodující roli při zapojování technologií do života dítěte. Jsou tím, kdo určuje sledovaný obsah, ale především také vzorem toho, jak technologie účelně využívat.  American Academy of Pediatrics (AAP) rodiče přímo vybízí, aby nepodlehli tlaku, že je třeba s výukou technologií začít od útlého věku. Děti se to naučí skvěle i později. V předškolním věku je důležitější zaměřit pozornost na pohyb, hru, sociální interakce nebo třeba spánek. 

Koho by zajímaly výsledky adolescentů, může nahlédnout například do reportu z Masarykovy univerzity, který také k výsledkům přistupuje velmi opatrně a kriticky a všímá si rozdílů mezi pouhou souvislostí (korelací) a skutečnou příčinou a následkem (kauzalitou). Upozorňuje tak například na nejasný vztah mezi používáním sociálních sítí a sociálním wellbeingem mladých lidí, který je ale v médiích často předkládán jako jasně negativní. Stejně tak neostré jsou výsledky u psychologického wellbeingu.

Obrazovky nejsou samy o sobě zlem, ale jejich používání by mělo být vyvážené a uvědomělé. Rozhodně neplatí, že by je rodiče měli svým dětem za každou cenu odepřít. Naopak se ukazuje, že mohou být velmi cenným nástrojem pro rozvoj mnoha kompetencí. Bude ale jistě třeba děti naučit s nimi pracovat, a to s vědomím nástrah, kterých s nástupem umělé inteligence jistě ještě přibude. Proto věnujte čas společným aktivitám, buďte dětem příkladem a ukažte jim, že i svět mimo obrazovky je plný zajímavých možností.