Ze ScioŠkoly do Dánska

Andrej: Milá Kamilo, mohla by ses nám představit? Co bys chtěla, aby o tobě věděli čtenáři blogu? 

Kamila: Tedy já jsem Kamča, je mi 16 let, jsem bývalá studentka první ScioŠkoly v Praze a teď studuji na střední škole v Dánsku.

Můžeme jít rovnou k věci, proč studuješ v Dánsku?

Do školy nám byl náhodně poslán email, že je možnost studovat v Dánsku na střední škole, a pokud má někdo zájem, tak mu ta organizace může pomoci se přihlásit. Řekla jsem si, že to zkusím. Už dříve jsem si říkala, že bych se chtěla podívat na střední nebo vysokou školu do zahraničí. Zdálo se mi to jako dobrá příležitost. Tak jsem to zkusila a dostala jsem se. Řekla jsem si, že tedy pojedu na rok.

A teď máš za sebou rok?

Ano.

Kdyby si ten rok měla popsat, vytáhnout z něj třeba dvě, tři nejzajímavější události nebo zkušenosti, které pro tebe byly v Dánsku důležité, které by to byly?

Ono je to tam celé stejné jako třeba naše ScioŠkoly, ale zároveň je to jiné. Takže je trochu těžké to popsat. Ale za prvé: Chodím teď do nultého ročníku, což znamená, že to je jen příprava na systém, který příští dva roky nastane. Je to otevřené prostředí. I když je to gymnázium, tak máš dost na výběr. Potom za druhé: Je to mezinárodní prostředí, kde se setkávají různí lidé ze světa. Je tam tedy vidět dost respektu. Lidé si váží toho, že tam jsou. A za třetí: Zajímavé je, jakým stylem je vyučování bráno. Řeklo by se, že když je to nultý ročník, tak bude navazovat na dánské systémy. Ale není to tak. Třeba dánskou historii tam nějak zvlášť neupřednostňují a berou to opravdu mezinárodně. 

Zkus nám popsat jeden tvůj běžný den.

Ráno se probouzím celkem pozdě, jelikož i později začínáme. Poté jdu dolů na snídani, po níž si běžím zpět nahoru pro batoh a spěchám do školy. Ta začíná v 8:40. Ráno mě často čeká matematika, při níž se setkáváme s druhou třídou. Jsme buď na „hard levelu“ nebo „standard levelu“. Stýkáme se tam dvě třídy, které buďto matematika baví nebo ne. Poté se mi tam střídají sociologické předměty, např. psychologie, historie a ekonomie. V 11:55 končí dopolední výuka a jdeme na oběd. Na něj máme zhruba půl hodiny. Po obědě se vracíme zpátky, kde nás většinou čeká třeba výtvarka. Ale někdy se nám stává, že i chemie. Jestliže je to vyučování delší, až do čtyř, tak máme ještě jednu hodinu, to je většinou fyzika. Jedna hodina, resp. jeden předmět, trvá jednu a půl hodiny. Tím pádem to není tak uspěchané, jako kdybychom měli 45 minut.

Slyšel jsem, že si říkala: bohužel chemie a fyzika. Chtěla bys to ještě nějak rozvést?

Není to tak, že by mne ta hodina nebavila. Jenom  u nás ve  ScioŠkole není zavedený systém přímo s předměty jako chemie a fyzika. Tak pro mne bylo ze začátku těžší se tam do toho zapojit a stále k tomu mám odstup. Navíc je to odpoledne, kdy jsme všichni unavení a nechce se nám do toho.

Jak tam bydlíš?

Teď zrovna bydlím v hlavní budově. Těch komplexů je tam několik. Je tam kampus, hlavní budova a potom ještě vedlejší baráčky, které jsou rozsázené okolo školy. V hlavní budově bydlím, protože jsem tam jako nováček -  takže, aby mne měli trochu pod dozorem. Mám samostatný pokoj 2 x 3 metry, kde je ještě chodbička s umyvadlem a šatníkem. Na jednom patře je tam se mnou ještě asi padesát lidí a uprostřed chodby máme společné záchody a sprchy. Dole, v jiném křídle, je menší jídelna, kam chodíme na obědy. Vedle jídelny máme lobby, kde můžeme trávit čas společně. Je tam třeba kulečník a můžeš tam dělat spoustu věcí.

Kulečník, lobby... Když se neučíte chemii nebo fyziku, tak co děláte?

To záleží jak kdy. Někdy zkrátka nemáš čas, protože mám hodně úkolů na jeden týden. To jsou takové týdny, kdy na nic jiného nemám čas. Jinak většinou chodíme do městečka nebo si občas jen sedneme na patře. V pokojích si uděláme třeba palačinky a jen tak kecáme. Nebo třeba hrajeme dole ten kulečník. 

Kecáte... S kým kecáte? Holka z Česka přijede do Dánska, s kým si tam tak může povídat? A jak se dorozumívá?

Máme tam pravidlo, že ve společných prostorách máme mluvit anglicky. Samozřejmě lidé to porušují, ale to zrovna dvakrát nikomu nevadí. Já jsem nyní ve skupině, v níž jsou Rumuni, Mexičani, Dáni. Ale mám tam i  další kamarády ze školy. Jen se vždycky vrátím k té své skupince.

-------

"Řekla bych, že Češi na to mají úplně jiný pohled, než ostatní národy, které se tam takto setkávají."

-------

Kolik je tam lidí z České republiky?

Z Česka je nás tam tento rok asi patnáct, což je velký počet. Minulý rok tam byli dva, tři lidi. 

Bavíte se, tahle česká skupinka, někdy mezi sebou anglicky?

Řekla bych, že Češi na to mají úplně jiný pohled, než ostatní národy, které se tam takto setkávají. Jako třeba Italové, kteří se spolu baví většinou italsky.  My se spolu skoro vždy bavíme v angličtině. Každý jsme v jiné skupince. 

Teď se budu ptát jako rodič. Jak moc je pro tebe lehké nebo těžké celý rok nevidět rodinu?

Na začátku to bylo hodně těžké. Dříve jsem byla pořád s rodinou. Ale je tam možnost, že si kdykoli můžeš s rodiči zavolat. Po čtrnácti dnech už jsem se docela uklidnila. Navykla jsem si, že jsem tam sama, a mohu jim vždy zavolat. Začalo to být v pohodě. Začínala jsem si hledat skupinky, které vlastně zaplnily hodně místa místo rodiny. Jsou to teď takové trochu rodiny. Nyní už je to úplně v pohodě. Ale samozřejmě jsem vždy ráda, když přijedu domů na prázdniny.

Jak často si voláte?

Aby měli mamka s taťkou přehled, tak jim volám skoro každý den. Ale není to nutností. Někdy jim zavolám za čtyři dny, za necelý týden. Když jim nevolám, tak jim jen napíši. Z jejich pohledu jsem někde daleko a oni mají tendenci vědět, co dělám.

-------

"... že by tam byl nějaký extra velký rozdíl oproti ScioŠkole se říci nedá"

-------

Když porovnáš svou zkušenost ze ScioŠkoly s tím, jak se vyučuje v Dánsku, jaké věci jsou podobné a jaké naopak rozdílné?

Podobný je rozhodně přístup učitelů. My jim také tykáme, respektive můžeme je oslovovat jménem. Vždy jsou k nám přátelští a jsou tam pro nás. Jiné to je v tom, že škola je sice otevřená vůči všemu, tzn., že si vše mohu vybrat, ale zároveň má nějaké jasné hranice - a to je to, co to dělá jiné oproti ScioŠkole. Ale, že by tam byl nějaký extra velký rozdíl oproti ScioŠkole se říci nedá - možná kromě toho, že tam jsou známky.

Jak moc důležité nebo těžké pro tebe bylo, že najednou místo slovního hodnocení, máš známky?

Ono je to zavedené tak, že známky máme jen při pololetí a poté na konci školního roku. Nebo když je nějaký ultra veliký test. Já mám zatím z každého předmětu maximálně dvě známky. A k těm známkám - učitelé jsou skoro až povinní ti napsat komentáře, proč takovou známku dali. Takže je tam i to slovní hodnocení. Takže známky jsou v pohodě, jsou totiž  odůvodněné.

Ještě k té tvé cestě. Ty jsi říkala, že ses o této škole doslechla tak trochu náhodou. Uvažovala jsi, že bys šla na nějakou českou školu, na nějaké české gymnázium?

Ano. Já jsem, i přesto, že jsem už v lednu věděla o přijetí do Dánska, pokračovala s učivem na přijímačky v Česku. A poté jsem na přijímačky i šla. Kdyby se mi v Dánsku nelíbilo, tak bych se mohla vrátit zpátky sem. Byla bych sice o jeden rok pozadu, ale pořád už bych měla ty přijímací zkoušky.

Jak si dopadla na těch zkouškách tady v Česku?

Já jsem se hlásila na Školu da Vinci. Tam jsem byla čtvrtá. A poté jsem se hlásila na GyVU (Gymnaziální Výtvarná Akademie), kde byly přijímačky bez Cermatu. Byly tam jen psychologické testy. Tam jsem dopadla druhá.

-------

"... aby se vyvinulo to chtění se učit. Což je na ScioŠkolách to hlavní."

-------

Častá otázka rodičů, kteří dávají děti do ScioŠkol: co bude po ScioŠkole? Dostanou se ty děti vůbec někam? Tak teď máme tedy tvůj případ, kdy ses vlastně dostala na dvě školy tady v Česku plus do nultého ročníku v Dánsku. Kdyby si měla promluvit k rodičům, tak jaké bys jim dala doporučení? Na co si mají dát pozor nebo čeho se naopak nemusí bát?

Nebát se. Když jdou děti do ScioŠkoly třeba až v šesté třídě, jsou často ze všeho vyjevené. Prostě se toho nebát. Ony se po čase uklidní a najdou si cestu k učení. Na druhou stranu bych si dávala pozor na to, když vidí, že to dítě nenachází žádný vztah k učení. Snažila bych se mu s tím pomáhat. Tak, aby se vyvinulo to chtění se učit. Což je na ScioŠkolách to hlavní. V momentě, kdy tam máš hodně prostoru dělat, co chceš, je velmi podstatné, aby se dítě chtělo učit. Někdy k tomu děti nemají úplně sklony. Na to bych si dávala pozor.

Myslíš, že máš chtění se učit?

Určitě. Jinak bych třeba tu chemii nebo fyziku nedávala. Jelikož tam potřebuji chtít se to učit, abych se třeba v chemii dostala na vyšší level. Nebo i v matematice. Když je to těžké, tak také musíš chtít se to naučit, jinak to nebudeš chápat, ať se nutíš nebo ne.

Je něco, co měla ScioŠkola dělat jinak? Co by ti bylo bývalo pomohlo teď třeba v Dánsku nebo jinde? Co ti teď chybí?

Samozřejmě mi ten vykřičník pořád hází chemie a fyzika, které jsme u nás neměli moc zavedené. Ale jinak bych řekla, že ani moc ne. Možná dávat dětem více hranice. Stávalo se, že třeba na samorostu jsme ve ScioŠkole nemuseli pracovat tak moc. Ale jinak ani ne, bylo to ve ScioŠkole příjemné a na střední jsem přešla hezky.

Zmiňovala jsi dvakrát hranice, zmiňovala si samorost, tak kdyby si mohla čtenářům svými slovy objasnit, co to je samorost.

Samorost je samozřejmě od spojení slov: samo-růst. Je to pár hodin, u nás ve ScioŠkole vždy v pátek, na to, aby sis dělal své věci. Aby sis sám řekl, co vlastně v tom daném čase chceš dělat. Mohli jsme dělat i úkoly, ale pokud jsme měli svůj vlastní projekt nebo někoho něco zajímalo, tak to byl ten čas, kdy to mohl dělat.

A tam tedy zmiňuješ, že občas se nepracovalo tolik, jak by se pracovat mohlo.

Já jsem vlastně byla i jedna z nich. Jelikož tam nebyly hranice, jak daleko jsi mohl jít. Takže ty jsi třeba četl, dělal matematiku, ale vlastně si tak moc nepracoval. A stávalo se, že místo toho jste si mezi sebou povídali.

-------

"Průvodci se musí naučit být trochu tvrdší."

-------

Kromě samorostu, vzpomněla by sis ještě na nějaký jiný příklad, kde ty hranice mohly být jasnější, přísnější?

Občas je to na podání průvodců. V některých projektech nebo třídách si děti dovolovaly až moc a byl tam trochu nepořádek. Což se ale poslední dva roky, co jsem tam byla, uklidnilo. Průvodci se musí naučit být trochu tvrdší.

Na závěr - ty jsi v nultém ročníku a máš možnost se vrátit nebo máš možnost pokračovat dál. Tak jak to bude?

Chtěla bych dál dělat IB systém. To je International Baccalaureate program, který mi umožňuje mít mezinárodní maturitu. Dělá se dva roky. Vyberu si třeba šest předmětů, z kterých udělám maturitu. Pokud mne nějaký předmět nebaví, tak si ho nemusím dávat mezi těch svých šest. Jediný problém z pohledu českého školství je ten, že když si nevyberu češtinu jako jeden z těch šesti předmětů, tak nebudu mít maturitu z češtiny.  To znamená, že se pak nemohu dostat na žádnou českou univerzitu nebo vysokou školu. Ale s tím já ani nějak moc nepočítám. Takže si místo toho vyberu třeba dánštinu, abych se v Dánsku trochu ustálila a tak.

Ty jsi mi odpověděla, že budeš rovnou studovat International Baccalaureate program, že tam zůstaneš a tak. Co by se bylo muselo stát tady u nás v Česku, aby ses rozhodla nepokračovat v Dánsku?

Vlastně není nic, co by se mohlo stát, co by změnilo můj názor. Já jsem tam dost ráda. I to prostředí mám hodně ráda, takže bych tam zůstala za jakékoli změny. I na vysokou školu. Kdyby se celý ten styl učení v Česku přeměnil, tak bych uvažovala, jestli chci jít na vysokou školu v Česku. To se mi ale trochu zavírá i zmiňovanou maturitou z češtiny.

Je něco, co bys chtěla vzkázat svým spolužákům ve ScioŠkole, kteří jsou nyní třeba v mladších ročnících?

Chtěla bych jim vzkázat: ať se chtějí učit! Ať se naučí to chtění k učení, protože jim to poté hodně pomůže. Ať třeba nadávají na samostatné hodnocení, které ve ScioŠkole mají, na reflexe nebo na plánování, které je třeba ve ScioŠkole někdy nebaví a podobně. Ale i to vše jim potom hodně pomůže. Je to vše dobrá zkušenost pro to jít dál. A ať zkoušejí jít dál.