Už to víme: Sezení ve škole škodí vzdělání

Školy po dvou měsících otevírají. Jak jste se na to připravovali ve ScioŠkolách?

Náš koncept je o přípravě na budoucnost a to znamená na změny. Takže naše příprava je vlastně permanentní. Naše školy běží bez přerušení, pandemie nepandemie jen měníme prostředí a formy podle momentální situace. Během pandemie jsme se začali scházet ve virtuálním prostoru s našimi řediteli jedenácti ScioŠkol každý týden a řešíme spoustu zajímavých věcí, jak dělat přijímací pohovory s rodiči online, jak pokračovat ve vzdělávání průvodců, jak se teď projevila učební autonomii dětí, jaké můžeme dělat meziškolní projekty atd. Ale jak jednotliví ředitelé zorganizovali otevření škol, to nevím, v tom nikdo z nich radu nepotřeboval.

Co říkáte na to, že někteří ředitelé vzkázali rodičům, ať až do konce školního roku nejde o výuku, ale spíše o hlídání dětí. Není to trochu alibismus?

V tom bych zádrhel nehledal. Já vidím jiné problémy. Stát řeší nepodstatné věci, přijímací zkoušky a maturity, na ně je ale zrovna tato doba dobrá. Na přijímací zkoušky se děti mohou často lépe připravit online než ve škole. Když se chci naučit třeba kvadratické rovnice, půjdu na Khanovu školu, a když tomu nebudu rozumět, pustím si to třeba pětkrát. Když to ani pak nepochopím, najdu si jiný zdroj. A testů, které si mohu vyzkoušet, je na internetu fůra. I Scio teď některé nabízí zadarmo. Na to nepotřebují děti chodit do školy. Totéž platí o maturitě. Slováci maturity moudře zrušili. Každý dostane průměrem známek za celé studium a kdo nebude spokojen, může skládat klasickou maturitu. Ovšem online. Odpovídat čtvrt hodiny na otázku o Lumírovcích mohu klidně přes Meet.

Mohly by se maturity také dělat online?

Asi by to šlo. Scio získalo licenci na australský systém testování. Pracují na tom už roky. Je založen na umělé inteligenci, kontroluje kde co, třeba jestli nemáte otevřené další porty, jestli někdo není v místnosti atd. S tímhle systémem jsme teď pro některé fakulty zajišťovali jejich přijímací zkoušky. A kdo chtěl, mohl tentokrát děla i online i Národní srovnávací zkoušky. Určitě by se tak daly dělat i státní maturity. A že by se opisovalo? Ošvindlovat takový systém je určitě těžší než opsat z mobilu a) b) c) d) při státní maturitě, což se nepochybně děje, ale zatím nikoho nechytili. Technologie jsou dneska úžasné…

Ale hlavně se budou přijímací zkoušky dělat i na střední školy, kde mají méně přihlášených než míst. Zákon říká, že přijímací zkouška je povinná na všech školách s maturitou. Ale maturitní obory nejsou přeplněné. Tu a tam je přetlak na nějaké výjimečné střední odborné škole nebo v Praze na gymnáziích. Z 80 procent by se ale přijímačky mohly zrušit.

Co je tedy zásadní?

Děti jsou už osm týdnů v sociální izolaci a vidí často jen rodiče. Některé děti mohou běhat venku, mají kolem sebe alespoň nějaké kamarády, ale jiné jsou zavřené týdny doma, rodiče na ně nemají čas ani náladu. Pro čtrnáctiletého puberťáka to může být zdrcující, horší než vězení. Některé děti si z toho mohou odnést psychické poškození. Ostatně linky důvěry jsou prý přetížené. Šokuje mě, že se až teď řeší, že by i děti z druhého stupně mohly alespoň na den do školy, vidět kamarády a učitele. A mnohé školy protestují. Copak nevidí, jak je to pro některé děti hrozné?

Četla jsem, že zhruba 11 tisíc dětí vypadlo za pandemie ze vzdělávacího systému?

Ano. Ten druhý velký problém jsou děti ze sociálně slabého nebo kulturně nepodnětného prostředí, které se se školou nepropojily vůbec. Nemají doma počítač, nechce se jim, rodiče je k tomu nevedou, škola na ně kašle, nevyhledala je. Často se to týká matek samoživitelek, které sotva zvládnou vydělávat, jsou nervózní a nemají kapacitu děti učit. I u těchto dětí to může mít vážné dopady na jejich rozvoj.

Nevím o tom, že by ministerstvo přijalo v tomto ohledu nějaká opatření. A tohle nemůže řešit škola, na to nemá kapacitu. Naopak škola by měla umět organizovat výuku ve škole, třeba jen obden a na pár hodin. Smyslem toho, že děti teď budou chodit do školy, je především to, aby se potkaly se spolužáky a s učitelkami, na které bývají na prvním stupni navázané.

Myslíte, že jsme si ve školství odnesli nějaké „ponaučení z krizového vývoje“? Největší poučení z téhle doby je, že rozdíly jsou velké a zvětšují se. Jsou školy výborné, ale taky mizerné. Jsou ředitelé, kteří říkají: To je skvělé, dostali jsme odpovědnost, my si to nějak zařídíme. Druzí ale brečí, že nedostali kuchařku. Někteří učitelé se za ty poslední týdny skvěle naučili fungovat v tomto prostředí, pořádají meety, mají synchronní výuku, jsou bohatší o spoustu dovedností. Učí se. Jiní v pondělí poslali úkoly a za týden znovu. Někteří je ani nezkontrolovali. Jeden je posílá mailem, druhý přes whatsapp, třetí přes školní aplikaci a ředitel nebyl ani schopen sjednotit způsob komunikace, koordinovat ten čurbes na kolečkách. Podobné je to s dětmi. Udělal jsem anketu na svém facebooku, odpovědělo mi 530 lidí, pak jsem ji pozastavil. 

A co jste se dozvěděl? Můžete takovou anketu považovat za reprezentativní?

Pravda, byli to jen lidé z mojí sociální bubliny, ale i tak to o něčem vypovídá. Polovina z těch lidí říká, že se děti naučily být více samostatné, 42 procent říká, že se zvýšila efektivita učení – tedy za kratší čas se toho naučí více než ve škole –, 56 procent odpovědělo, že se jejich děti naučily organizovat si lépe čas a 33 procent lidí tvrdí, že se doma děti cítí lépe.

Ono se ukazuje, že pro spoustu dětí, zhruba pro polovinu, je to současné učení dokonce lepší, a to i přesto, že měly omezený styk s kamarády. Polovina dětí se lépe rozvíjí doma s online podporou než ve škole. Teď samozřejmě pomíjím, že jim chyběl sociální kontakt. Ale vlastně se ukázalo, že nucením dětí, aby seděly pět dní v týdnu šest hodin ve škole, jsme přicházeli o spoustu nadání, rozumu a chuti k učení. Některé děti se očividně lépe učí doma. Teď se bojím, že budeme tak hloupí, že se vrátíme do starých kolejí.

Budeme?

Mám hypotézu, že pokud na to stát nijak nezareaguje, tak od 1. září dramaticky vzroste počet dětí v domácím vzdělávání. Ptal jsem se na to v té své anketě. Třetina lidí odpověděla, že o domácím vzdělávání někdy uvažovala. Teď si to vyzkoušeli a překvapivě hodně z nich říká, že už o tom už neuvažují. Druhá skupina lidí – skoro stejně velká – ale říká: Uvažujeme o tom čím dál víc. Jestliže si to teď vyzkoušely dva miliony lidí, tak zájem pokračovat mohou mít řádově tisíce z nich. Nabízí se nějaká forma kombinovaného vzdělávání, třeba dva dny ve škole, tři dny doma. To dnes nejde, ředitel má povinnost na vás poslat OSPOD. Nebo vám řekne, ať si dítě vezmete regulérně do domácího vzdělávání. Není nic mezi.

Zvládly by školy zavést takové programy?

Určitě by nebylo dobré to nařídit. To by se mnozí ředitelé zhroutili. Ale jistě se najdou školy, které by rády nějaký program pro kombinované vzdělávání vyzkoušely. Měly by třeba tři třídy se standardním a jednu s kombinovaným vzděláváním. Právě takovým školám by se to mělo umožnit.

Jak během karantény vypadala výuka ve vašich ScioŠkolách?

Pro všechny školy napříč máme společný stream. Ten je laděn spíš zábavně. Já říkám, že doteď jsme měli 11 škol každou jinde, teď máme jednu ve společném prostoru. Snažíme se dělat projekty napříč školami. Například projekt fotografování inspirované uměním. Děti vymýšlejí, aranžují a fotí různé variace na téma například slavných obrazů. Jeden z učitelů je fanda do fotografování a rozumí tomu, tak jim pak s jejich výtvory radí a nenásilným způsobem je posouvá dál. Na jiné škole starší děti namlouvají pohádky pro ty mladší. Ale skoro všechny programy jsou dobrovolné. Například na jedné škole dělají kroniku koronaviru, děti sbírají informace, fotí, píší si deníky… Až přijdou do školy, dají to dohromady. Kromě toho se snažíme udržovat kontakty dětí, obvykle dvakrát týdně mají společný „meet“ ti, kteří k sobě normálně patří ve skupině. Na většině ScioŠkol má každé dítě dospělého mentora, scházejí se jednou či dvakrát týdně k individuálnímu pohovoru o tom, co dělají, čemu se věnují, s čím by potřebovaly pomoc. Heslo ScioŠkol je “změna je pro nás trvalý stav”. A koronavirus nám to vlastně jasně potvrdil: svět a dnešní děti v něm čeká život plný změn, a ne všechny budou k lepšímu. A máme-li děti připravovat na budoucnost, musíme je připravovat hlavně na změny. Naučit je změny zvládat, učit se z nich, umět se vyrovnat s nejistotou, s nepřízní osudu, vidět i v problému příležitost. To všechno jsme teď měli příležitost si vyzkoušet, my i děti. A děti obstály. Spoustu věcí během krize dělaly samy, měly super nápady. Ukázalo se, že je pro ně dobré, když mají ještě víc svobodného prostoru, než jim dáváme ve škole. Jeden páťák si například vzal LEGO a natočil s ním animovaný film, který vypadal, jako nějaká maturitní práce na odborné umělecké škole. To je přece úžasné! Kolegyně zase zapomněla na jeden meet s dětmi a když se jim omlouvala, napsali jí: “Ahoj! To nevadí, občas se to stává :) Na meetu jsme si tu hodinu udělali sami”.

Nebojíte se, že jim bude chybět neprobraná látka?

Jasně, že když se s dětmi neprobere Ohmův zákon, nebudou ho umět. Ovšem když se probere, nebudou ho umět taky. Vy ho snad umíte? To je absolutní bizár, že by záleželo na tom, co se ve škole probere. Z toho, co si ze školy odnášíme, musíme umět naprosté minimum. Většina jsou hlouposti a byla vlastně ztráta času, že jsme se je učili. Mimochodem řada rodičů teď začala vnímat, jaké zbytečnosti se jejich děti musejí učit. Jestli se vy chcete naučit Ohmův zákon, dejte si do vyhledávače Ohmův zákon a výuka a vyjede vám deset videí, ve kterých vám jej charismatický učitel odprezentuje, ukáže řadu pokusů, vysvětlí, dá to do souvislostí a ještě to bude zábavné. Pořád je tu ale otázka, k čemu vám to v životě bude. Na webu najdete tisíce zajímavějších videí, třeba na TED.com, které vám skutečně mohou do života něco dát.

Co tvrdé a měkké i? To by se asi děti měly naučit ve škole, ne?

I na tvrdé a měkké jsou desítky programů na internetu. Být ve školy je potřeba hlavně proto, abyste se naučila řešit konflikty, jak se chovat ke kamarádům, naučila se vyjednávat, pomáhat lidem, spolupracovat s chytřejšími i pomalejšími, respektovat druhé i sebe, hledala si své místo v životě. Abyste převzala modely přemýšlení, naučila, jak se o věcech uvažuje… K tomu potřebujete spolužáky i toho dospělého. A to jsou věci, které se v online prostředí předávají obtížně.

Dobrá. Já ale školu potřebuju i proto, abych věděla, kdy zhruba by moje dítě mělo co umět. Já k tomu nemám kompetence…

A kdo takové kompetence má? On to u spousty věcí nikdo neví. Tradičně se to nějak dělá, ale je spousta důkazů, že se to tradičně dělá blbě. V roce 1929 Louis P. Bénézet, superindetant pro školství v Manchesteru v americkém státě New Hampshire, zjistil, že děti přistěhovalců neumějí pořádně anglicky a že to je ten největší problém. Zároveň měl pocit, že se děti spoustu věcí učí zbytečně brzo. A tak rozhodl, že se až do páté třídy nebudou učit matematiku a ten čas využijí pro angličtinu. Ony se děti naučí základy, i když vůbec nemají matematiku. Pointa je, že ty děti už v polovině šesté třídy uměly to samé jako děti, které měly matematiku od první třídy, a na konci šestky byly v testech dokonce lepší.

Jak je to možné?

Většina dětí se toho učí spoustu z matiky předčasně. Významná polská psycholožka Edyta Gruszczyk-Kolczyńska, mimochodem kamarádka profesora Hejného, zjistila, že tomu, co se učí žáci v první třídě, z 95 procent rozumí až ve čtvrté třídě. Hlavní důvod úspěchu přistěhovalců bez matematiky byl, že na spoustu věcí šli zdravým rozumem, který je mnohdy lepší než to, jak se to učí ve škole. Kdejaký dospělý se nechá zmást úlohami, které jsou jen o zdravém rozumu. Tohle je třeba úloha, ve které děti, co měly matematiku až od šesté třídy, byly úspěšnější: Vzdálenost z Bostonu do Portlandu po vodě je 120 mil. Tři parníky vyjely současně z Bostonu do Portlandu. Prvnímu to trvá 10 hodin, druhému 12 a třetímu 15 hodin. Jak dlouho to bude trvat, než všechny tři dojedou do Portlandu? A kdekdo, místo aby přemýšlel, začne sestavovat rovnice nebo dělit a násobit. To jsou následky školy.

Neprohloubí krize propast mezi dobrými a špatnými školami, která je obecně problém českého školství?

Jestli si rodiče doteď nebyli jistí, zda je jejich škola dobrá, nebo špatná, tak teď už to vědí...Možná by se mohly vyhlásit konkurzy na ředitele těch škol, které online výuku nezvládly... Ale vážně. Myslím si, že teď dojde k pohybu rodičů mezi školami, po zkušenostech z minulých týdnů je budou měnit. A taky k pohybu mezi učiteli. Jsou školy, kde je ředitel špatný, ale i tam jsou dobří učitelé, a tam se objeví konflikty. Co se stane, až se učitelé, kteří makali jak vzteklí, naučili se pracovat s technologiemi, udrželi kontakt s dětmi a vymýšleli, jak jim tu dobu zpříjemnit, potkají s těmi, kteří seděli na zadku a nic nedělali? Snadno se může stát, že si dobří učitelé budou hledat lepší školu, takže ty školy se budou dál diferencovat. No nechtěl bych být ministrem školství.

Jak vy jste trávil karanténu? Nechyběl vám sociální kontakt?
Jsem na chalupě na Kokořínsku. A intelektuálně jsem rozhodně nestrádal. Měli jsme s našimi mentory, vedením škol a lidmi z mateřské firmy takzvané vizionářské pátky, kdy jsme debatovali o tom, co pandemie přinesla, jak se z ní poučit, hledali pozitiva, rizika a hlavně příležitosti, co dělat jinak, líp…Naše dvanáctá škola bude v Českých Budějovicích. A teď víme, že ta třináctá bude online. V tuto chvíli hledáme nejvhodnější kombinaci učení doma s online podporou a fyzického setkávání dětí. Tak, aby to zohledňovalo potřeby dětí i rodičů, věk a zralost dětí apod. Aby děti mohly dělat doma to, co jde nejlépe rozvíjet doma, a aby čas, kdy se setkají, mohly zase co nejlépe využít k věcem, které doma dělat nejdou, ke kterým jsou nezbytní kamarádi, mentor, sociální kontakt. Výhoda takové ScioŠkoly by byla i v tom, že bychom vyšli vstříc spoustě lidí, kteří mají o naši školu zájem, ale jsou z míst, kde žádná zatím není a hned tak nebude. I to je jeden z výdobytků doby koronavirové.

Rozhovor s Ondřejem Štefflem vznikl pro nový týdeník Hrot