Psaní rukou, na klávesnici nebo diktování textu?

Psaní je kognitivní zátěž

Generace textu zahrnuje řadu procesů, které do menší či větší míry zatěžují krátkodobou paměť (plánování, přemýšlení nad obsahem, formulace textu, psaní, revize atd). U zkoumání psaní rukou a na klávesnici jsme narazili na to, že právě psaní je poměrně kognitivně náročné. Tedy i když už jej máme zautomatizované a vědomě nad ním nepřemýšlíme, stále mu musí být věnována nezanedbatelná část naší krátkodobé paměti, která “chybí” u dalších procesů probíhajících ve stejnou chvíli, jako je přemýšlení nad obsahem nebo formulací textu. Existují navíc skupiny lidí, pro které je kognitivní zátěž vznikající z procesu psaní ještě vyšší než pro běznou populaci. Bylo například dokázáno, že když mladší žáci nemají plně zautomatizované psaní rukou, nemá to vliv pouze na rychlost jejich psaní, ale zásadně to ovlivňuje, až “blokuje”, jejich schopnost věnovat myšlenky čemukoli jinému. Podobně je to i u dětí s poruchami učení, fyzickými postiženími nebo speciálními vzdělávavacími potřebami obecně. Zatímco pro běžnou populaci je psaní textu kognitivně zatěžující, pro tyto skupiny může být velice limitující v tom, jak kvalitní text mohou vyprodukovat.  

Proč diktovat?

S postupem technologií se objevují další způsoby zapisování textu, které by v tomto kotextu mohly být užitečné, a diktování je jedním z nich. Proces diktování umožňuje nevěnovat pozornost mechaniskému pohybu rukou, nepřemýšlet nad syntaxí slov nebo pravopisem, je rychlejší (gramotní dospělí napíší za minutu 15 – 25 slov, u mluvení je to 125 – 160) a méně náročné. To vše jsou zásadní předpoklady pro to, že by diktování textu mohlo mít benefity, a to nejen co se týče kognitivní zátěže pro pisatele.

Co říká výzkum na diktování textu?

I přes tyto předpoklady ale dřívější studie (především z 80. a 90. let) neukazovaly žádné signifikantní výsledky, které by při porovnávání diktování a psaní indikovaly, že by diktování mohlo být výhodné. To je dnes vysvětlováno především skrz nedostatky tehdejších technologií, nadiktované hlasové záznamy totiž musely být přepisovány ručně. Smíšené výsledky starších studií vysvětlují výzkumníci Reese a Cumming také tím, že mladší žáci nevěděli, jak správně diktovat text, a že když před sebou neměli grafickou prezentaci toho, co již řekli, mnohdy se v průběhu diktování jednoduše ztratili. Od konce 90. let již ale výzkum věnující se dnešním pokročilejším technologiím diktování konzistentně ukazuje výhody pro nezanedbatelnou část populace. 

Diktování? Pro některé velká výhoda

První skupinou, u které se ukazuje diktování jako prospěšné, jsou lidé s fyzickým postižením. Pro ty je často psaní kognitivně náročné kvůli nutnosti věnovat větší pozornost motorickým procesům, a to i za použití nejrůznějších strategií nebo asistivních technologií. Výrazně kognitivně náročné je pro tuto skupinu i samotné plánování motorického psaní, tzv. motor planning, který se vztahuje na psaní rukou i na klávesnici. Jak ukazuje americká studie, diktování dokáže efektivně odbourat tyto zdroje kognitivní zátěže a vede ke tvorbě plynulejšího a delšího textu. Má také svoje limity, u lidí s fyzickým postižením se často objevují problémy s artikulací, které mohou být při diktování zásadní limitací. I přes to má diktování velký potenciál být pro fyzicky postižené efektivnější a přesnější metodou tvorby textů, nemluvě o fyzických postiženích, která psaní rukou nebo na klávesnici zněmožňují úplně.

Diktování může i prospívat

Druhou skupinou, která při tvorbě textu z diktování profituje, jsou děti s poruchami učení, speciálními vzdělávacími potřebami a problémy se psaním. Empirické studie ukazují, že pro tyto skupiny dětí je diktování výrazně méně kognitivně náročné než psaní. Za pomoci diktování tak generují delší texty o vyšší kvalitě (méně chybách, větší plynulosti, lepší kompozici), což bylo ukázáno u žáků základních, středních i vysokých škol. S ohledem na množství studií a signifikanci výsledků se tak zdá, že diktování představuje pro tyto skupiny žáků významný nástroj, který do jisté míry u tvorby textu “odbourává” část jejich speciálních vzdělávacích potřeb. Jak píše americký výzkumník Quinlan, v jeho studii diktování umožnilo žákům, jejichž texty původně (při psaní rukou) výrazně zaostávaly v nespočtu ohledech, se výrazně přiblížit ke kvalitě textů žáků, kteří problémy se psaním nemají.

Diktování nebo psaní rukou? Minimální, nebo žádný rozdíl

Vzhledem k předpokládaným výhodám diktování a k prokázaným benefitům u nejrůznějších skupin se tak nabízí otázka, zda nemůže být diktování výhodné i pro běžnou (žákovskou populaci). K tomu ale výzkum spíše nedospěl. Obecně existují silné důkazy pro to, že diktování pomáhá tvořit kvalitnější texty všem žákům, kteří nemají plně zautomatizované psaní rukou nebo na počítači. Mnoho studií tak došlo k tomu, že diktování zlepšilo texty žáků pod určitou věkovou hranicí (většinou 9 – 11 let), a texty starších již příliš nezlepšilo. Studie se tak shodují, že pro žáky, co již mají psaní zautomatizované, dělá diktování buď minimální, nebo žádný rozdíl.

Studie zkoumající využívání diktování u běžné populace dospělých prakticky neexistují. A to i přes to, že s rozvojem technologií se z diktování textu stává poměrně častý fenomén. Jedním z jeho největších zastánců je v současnosti například Howard Gardner, tvůrce teorie multiple inteligencies, který často popisuje, jak mu diktování pomáhá při tvorbě textů. Jediný výzkum, který u dospělých existuje, jsou ale studie kvalitativního charakteru.

Diktování a učení, jak diktovat, může mít velký potenciál

I přes velká očekávání a oprávněné předpoklady tak výzkum ještě přímo neprokázal, že by diktování mělo zásadně změnit to, jak tvoříme texty. Zároveň má oproti psaní řadu nevýhod, které i významně omezují jeho využití ve třídách; například požadavek na tiché a pokud možno soukromé prostředí. A nakonec i výzkumníci, kteří zdůrazňují výhody diktování, dodávají, že naučit se psát rukou je pro dětský vývoj stále zásadní (což je mimo jiné i závěr, ke kterému se dochází při srovnávání psaní rukou a na klávesnici). Vzhledem k rychlému rozvoji technologií, pozitivním referencím tvůrců, kteří diktování využívají, a  velkému objemu výzkumu, který ukazuje výhody diktování pro nezanedbatelné skupiny žáků, se ale zdá, že diktování a učení, jak diktovat, může mít velký potenciál. 

výzkumná organizace zaměřená na pedagogiku